Tesla Model S Signature Performance - dovezen dne 21.9.2013

1, Technické parametry:

Rozměry (d x š x v)	4970 x 2187 x 1445mm
Rozvor	2960 mm
Počet míst	5
Hmotnost	2100 kg
Objem zavazadel	150 litrů v předu + 744 / 1645 litrů vzadu
Motor	Střídavý asynchronní 310 kW = 416 k, vzadu, zadní náhon
Točivý moment	600 Nm, v rozsahu obrátek 0 - 5300 ot/min
Převodovka	pevný převod, elektronicky ovládaný směr otáčení
Akumulátor	85 kWh Lithium Ion, maximální zatížitelnost více než 310kW
Časy dobíjení	Tesla Supercharger: 0 - 80% 40minut, to jest 30 minut => 320km 3 fázová zásuvka 32A: 0 - 95% 4 hodiny, 1 hodina => 110km
Maximální rychlost	210 km/h - elektronicky omezena
Zrychlení	0 - 100 km/h .... 4.4 sekundy
Dojezd	podle Evropské normy NEDC v souladu ECE R101 .... 502 km
Topení	elektrické + reverzní klimatizace, vyhřívané sedačky
Další výbava	komfortní ovládání z centrálního 17“ displeje, trvalé připojení k internetu prostřednictvím 3G sítě klimatizace, navigace s příjmem dopravních informací Autorádio s příjmem digitálního vysílání, přehrávač MP3 USB slot, elektrické ovládání oken a zrcátek, elektrochromatické zrcátka, HD parkovací kamera, parkovací senzory, xenonové světlomety Keyless entry = klíč se nemusí vytahovat z kapsy vysouvací kliky, otevíratelná prosklená střecha ... a mnoho dalších :-)

2, Jak jsem kupoval svůj Model S ... část první:

Příběh jak jsem kupoval svůj první elektromobil, většina z Vás už zná a pokud ne, tak jej najdete na stránce Elektromobil. Ti pozornější si zajisté všimli, že o Tesle v tom příběhu není ani zmínka. Přiznávám, že jsem se tam o Tesle nezmiňoval záměrně. Důvodem bylo, že v září 2011, kdy jsem ten příběh psal, jsem neměl odvahu otevřeně přiznat, že jsem při přečtení první verze "Reservation Agreement" udělal chybu, vyměknul a neměl odvahu zaplatit ani 4000 EUR zálohy vznikající firmě, která sice slibovala splnění mého snu, ale zároveň otevřeně přiznávala možnost, že o zálohu můžu přijít. Až v únoru 2012 jsem svou chybu napravil a zálohu složil. Teď, když vše dobře dopadlo, zde uvádím kompletní příběh.

9. 4.2009 - jsem se zaregistroval do pořadníku na stránkách Teslamotors.com. Na druhý den jsem dostal z Tesly Reservation Agreement ze kterého jsem se dověděl, že mám zaplatit 4.000 EUR za běžnou verzi, nebo 30.000 EUR za Signature verzi s tím, že ani finální cenu pro Evropu se nedozvím před koncem roku 2011 a pokud se povede rozjet výrobu, tak svůj Model S dostanu v roce 2012. Navíc, že beru na vědomí, že pokud se nepovede rozjet výrobu, nemohou zaručit ani vrácení zálohy. Celý následující den jsem bojoval sám se sebou a nakonec jsem oznámil Tesle, že za těchto podmínek nezaplatím zálohu, s tím, že pokud budu mít alespoň možnost auto vyzkoušet tak zálohu složím.

19.9.2009 - jedu na Frankfurtský Autosalon, s tím, že tam Tesla vystavuje a že tam bude k vidění i Model S. Jedu tam s představou, že uvidím funkční prototyp a že poté najdu odvahu složit zálohu i bez testovací jízdy. Mé zklamání je obrovské ... Tesla tam předvedla zamčenou maketu Modelu S, bez interiéru. Sice většina automobilek slibuje nějaký elektromobil, ale ani jedna z nich není ochotna uvést termín, kdy elektromobil dodají. Odcházím z veletrhu zklamán a v hluboké depresi, odhodlán koupit jakýkoli sériově vyráběný elektromobil, i kdyby měl být z Číny.

14. 1.2010 - blahopřeji Tesle k 1000. vyrobenému a prodanému Roadsteru, připomínám se a doplňuji, že pokud by byla možnost vidět funkční Model S, že bych složil zálohu. Za pár dnů dostávám odpověď "zatím nemáme v Evropě předváděcí vozidlo, ale pokud složíte 30 000 EUR zálohy, svůj Signature Model S dostanete v roce 2012" v příloze mailu stejné znění Reservation Agreement jako předtím. Po této zkušenosti nechávám Teslu na pokoji a pokouším se sehnat elektromobil jinde.

14.9.2011 - získávám svůj Nissan Leaf a má víra v elektromobily se v průběhu několika měsíců mění v přesvědčení. Články plivající na elektromobily, které se objevují na www.autoforum.cz, které ve mně původně vzbuzovaly pochybnosti, jestli se v možnostech elektromobilů přece jen nepletu, postupně přehodnocuji a jako reálný uživatel je již považuji za účelově kontroverzní a záměrně lživé. Paradoxně po každém takovém článku ve mně sílí přesvědčení, že musím Tesla Motors podpořit, ať se náhodou nevyplní černé vize z uvedených článků.

5. 2.2012 - po přečtení článku na již zmiňovaném autoforu, kde autor označoval Elona Muska za pohádkáře, se připomínám Tesle, že jsem ochoten kvůli otestování Modelu S zajet i 1500km. Za dva dny dostávám odpověď, že v Evropě předváděcí vozidlo pořád není, že Evropská cena nebyla zatím stanovena, ale pokud složím 30 000 EUR zálohy, tak svůj Signature Model S dostanu v 1. čtvrtletí 2013". V příloze mailu je nové znění Reservation Agreement, se slibem vrácení peněz pokud si to rozmyslím a rezervaci zruším. V následujících hodinách si pročítám maily těch co mi děkovali za informace o elektromobilech a podpořili mne v mé snaze pomáhat rozvoji elektromobility. Pak probíráme pro a proti s ostatními členy rodiny, nakonec rozhodne argument: "když už ani já ne, tak kdo" a padne rozhodnutí jít do toho. Ještě tentýž den platím rezervační poplatek 30 000 EUR. Za tři dny Tesla potvrzuje přijetí platby a mám přiděleno Evropean Signature pořadové číslo #200.

22.6.2012 - Elon Musk dokázal to co sliboval: Tesla dodává první elektromobil Model S Signature a zároveň spouští sériovou výrobu svého Modelu S ve své továrně v Kalifornii. Na Youtube o této továrně vyšlo toto video.

17.10.2012 - se dotazuji jestli již znají cenu pro Evropu a jestli stihnou dodat vozidlo před 18.3.2013, že bych ho chtěl vystavit na Ampér2013. Obratem odpovídají "ceny nejsou známy a je nepravděpodobné, že vozidlo dodáme před 18.3.2013."

19.12.2012 - dostávám mailem upozornění, že za pár dní oznámí Evropské ceny a o dva dny později je oznamují. Zjišťuji, že jsem na ceně cca 1.5x vyšší než jsem původně počítal, pár dnů to rozdýchávám, ale nakonec opět rozhoduje stejný argument jako předtím "když už ani já ne, tak kdo".

16. 1.2013 - dostávám pozvánku na testovací jízdu, obratem potvrzuji výběr místa a termínu testovací jízdy na Mnichov 26.1.2013 ve 12:00. Ve stanovený den se na přednášce spojené s předváděcími jízdami dovídám, že vozy začnou do Evropy dodávat v červnu. Později necelých 10 minut řídím Model S, jízdní vlastnosti vynikající, ale pozoruji drobné nepřesnosti a nedokonalosti v kvalitě provedení předváděcích vozů. Další den se dotazuji mailem jestli mohu počítat s tím, že se takové nedokonalosti na sériovém autě nevyskytnou. S více než týdenním zpožděním dostávám vysvětlení, že tyto vozy byly prototypové a hodně utrpěly jak v rámci předělávek kvůli Evropské homologaci, tak při testovacích jízdách. Zároveň jsem ujištěn, že sériové vozy budou kvalitnější.

28. 1.2013 - po přihlášení na stránky Teslamotors nacházím tlačítko "Finalize" ... online uzavírám konfiguraci. Ačkoli jsem původně plánoval podpořit Tesla Motors co nejvíce a chtěl proto pořídit nejvyšší možnou konfiguraci, při zvážení svých finančních možností a reálné využitelnosti se vzdávám doplňkových sedaček a volím místo sedmi místního pouze pěti místní provedení. Obratem dostávám mailem tiskopisy, ze kterých se dovídám, že budu muset auto vyzvednout v továrně v Tilburgu (Nizozemí) a chybí předpokládaný termín dodání. Ptám se, proč nedodají auto do Mnichova a jaký je termín dodání, že jsem sliboval účast na předváděcích akcích v dubnu, květnu a červnu a že bych je chtěl stihnout. Odpovídají, že by auto dodali do Mnichova pokud bych bydlel v Německu, ale protože v ČR nemají zastoupení musím auto převzít v kompletačním centru v Tilburgu, kde se kompletují vozidla pro celou Evropu kromě Norska. Zároveň dostávám ujištění, že pokud si budu přát, zajistí mi doručení vozidla kamkoli v Evropě (samozřejmě za poplatek :-). Na mou žádost do předběžné smlouvy doplňují termín dodání na Červen-Červenec 2013.

11.4.2013 - dostávám mail, že jsou k dispozici nové možnosti výbavy a svou konfiguraci doplňuji o Parkovací senzory, Zabezpečovací balíček a Balíček pro studené počasí. Z cenových důvodů se vzdávám balíčku Performance Plus. Při této příležitosti se dovídám, že moje vozidlo bude připraveno až v září a že přesný termín se dozvím cca měsíc před dodáním. Pár dnů si s nimi dopisuji ve snaze přesvědčit je, aby dodrželi termín červen-červenec, ale bez úspěchu.

2.8.2013 - po přihlášení na stánky Teslamotors zjišťuji, že mi bylo přiděleno VIN ....S16000 a moje vozidlo vstoupilo do výroby. O pět dnů později Tesla Motors oficiálně dodává první Model S do Evropy. Majitelem se stává Frederic Hauge z Norska. V duchu mu blahopřeji a smekám před jeho odvahou, protože si uvědomuji, že tento člověk na rozdíl ode mne měl odvahu již v roce 2009 složit zálohu 30.000 EUR za svoji Signature verzi. Nicméně vědomí toho, že moje auto je již ve výrobě, po chvilce přehluší tyto úvahy a těším se na svůj Model S Signature Performance.

12.8.2013 - se dovídám, že pan Jaroslav Vlasák ( 1. majitel Tesla Roadster ) bude mít taky Teslu Model S a dokonce dřív než já. Mám z toho upřímnou radost. Je to úleva vědět, že nejsem sám. Později se dovídám, že moje auto je pravděpodobně až čtvrté v České republice. Najednou se mi zdá svět krásnější, jestli se v tak malé zemi jako ČR našlo tolik zájemců, pak jsem si jist, že Tesla přežije a Elektromobilní revoluce se již nedá zastavit.

23.8.2013 - dostávám mail z Tesla Motors, že můj Model S by mohl být připraven k převzetí dne 18.9.2013. Zároveň se dotazují:
- jestli budu mít doma jak nabíjet, nebo potřebuji asistenci
- jestli si chci zároveň s autem koupit nějaké příslušenství
- jak a kdy chci doplatit zbytek ceny vozidla
- jestli budu chtít (za dodatečnou platbu) dovézt vozidlo až domů, nebo jej chci vyzvednout osobně v Tilburgu, popřípadě jestli pošlu vlastního přepravce
- Kromě toho mám potvrdit své přesné bydliště.

Potvrzuji, že bydliště je pořád stejné a že s nabíjením nemám problém. Zároveň volím osobní převzetí v Tilburgu a cestu domů po vlastní ose. Obratem požadují poslat foto mého řidičáku a podepsané pověření, aby mohli vyřídit převozní značky. Toto pověření mám poslat klasickou poštou. Další den potvrzují, že auto bude sice připraveno 20.9., ale že mají nějakou akci a že kvůli tomu mi ho mohou odevzdat až v pondělí 23.9. Obratem jim píši že 21.9. je Ústecký Autosalon, kde jsem chtěl svůj Model S předvést. Ještě tentýž den nabízejí, že pokud jsem schopen vozidlo převzít už ráno v 8:00, tak mi ho mohou odevzdat toho 20.9. S radostí přijímám.

12.9.2013 - dostávám finální fakturu. Kterou na druhý den to jest v pátek 13. platím převodem z účtu. V úterý potvrzují, že platba dorazila a že vozidlo bude v pátek 20.9.2013 v 8:00 připraveno k převzetí. Ještě se dotazuji jestli by byla možná krátká prohlídka firmy a dostávám přislib, že to nebude problém. Ve čtvrtek ráno sedám se synem a jedním dlouholetým přítelem do jeho auta a vyjíždíme směr Nizozemsko.

3, Jak jsem kupoval svůj Model S ... část druhá:

Rozhodnutí jet po vlastní ose bylo pro mne samozřejmostí a měl jsem k tomu hned několik důvodů.
1, chtěl jsem auto vyzkoušet ještě v blízkosti kompletačního střediska (to jest asi nejvybavenějšího servisního místa Tesla Motors v Evropě) s tím, že pokud se najde nějaký problém tak to bude možné vyřešit hned na místě a nebudu muset řešit zpětný transport.
2, cestou domů jsem chtěl využít možnost "provětrat" auto na německé dálnici bez rychlostních omezení ještě v dojdezové vzdálenosti od Tilburgu a v případě, že by se něco pokazilo, nebo jenom nezdálo, využít možnost vrátit se s případnou reklamací do Tilburgu.
3, chtěl jsem ověřit, že se s Modelem S již teď dá cestovat i na dlouhé trasy a trasa 1200km se mi zdála ideální.
4, už jsem se nemohl dočkat a chtěl jsem se za volant vytouženého auta posadit co nejdříve.

Samozřejmě jsem nic nechtěl nechat na náhodě, takže jakmile jsem dostal informaci, že jaké adaptéry pro nabíjení budou součástí mého auta, začal jsem plánovat nabíjení po cestě. Tím nemyslím pouze kde budu nabíjet, ale i čím budu nabíjet. Protože Tesla standardně dodává s autem pouze nabíjecí adaptér ze standardní červené 5 kolíkové zásuvky 3x400V/16A, a z klasické zásuvky 230V/16A, tak mi nezbylo než se dovybavit nabíjecím kabelem Menekes 7pin, který je používán na dominantní většině nabíjecích stanic jak u nás tak v zahraničí a umožňuje nabíjet Model S příkonem 22kW, to jest 3 fáze/32A. Kromě toho jsem se pustil do výroby vlastního adaptéru ze standardní červené 5 kolíkové zásuvky 3x400V/32A, který taky umožňuje naplno využít potenciál nabíječky zabudované v Modelu S a nabíjet příkonem 22kW. Protože jsem ke stavbě uvedeného adaptéru taky potřeboval kabel zakončený konektorem Menekes 7pin pro připojení do auta, tak jsem nakonec objednal na stránkách EVconnectors.com kabelů a konektorů více. Na stránkách sice slibují doručení zboží do 5 dnů, ale pouze pokud je zboží skladem. V mém případě to trvalo 3 týdny. Naštěstí jsem kabely objednal s dostatečným předstihem takže mi dorazily 6 dnů před odjezdem, ale to už jsem byl docela nervózní a EVconectors jsem několikrát popoháněl.

Díky více než 500 km dojezdu Modelu S jsem věděl, že bych mohl pomalým tempem cestu zvládnout jedním nabíjením ve Frankfurtu a jedním v penzionu Pluto u Heřmanové Huti kde jsem měl v plánu přespat. Nicméně nechtěl jsem nic riskovat a naplánoval jsem ještě jedno nabíjení v Kolíně nad Rýnem. Toto nabíjení navíc jsem naplánoval i kvůli tomu, abych mohl otestovat jak se auto chová ve vyšších rychlostech, při kterých již samozřejmě nelze počítat s 500 km dojezdem.

Zároveň jsem na stránkách LemNet hledal vhodné kandidáty nabíjecích stanic. Samozřejmě jsem se snažil upřednostnit takové kde je nabíjení zdarma, ale jako záložní řešení jsem vybral i takové kde se mělo dát nabíjet jako součást poskytovaných služeb. Například některé McDonalds v Německu umožňují nabíjet zákazníkům zdarma. Jako poslední možnost jsem si vybral dobíjecí stanice provozované RWE kde je sice standardně nabíjení aktivováno předplacenou kartou RWE, ale dle internetových stránek je možné nabíjení platit přes SMS. Důvodem proč jsem si tyto stanice nechal až jako poslední možnost je, že jsem si nebyl jist, jestli se dá platit pomocí SMS když je člověk v roamingu.

Protože jsem měl být v Tesle ráno v 8:00, tak jsem přes internet rezervoval hotel Gilze Rijen, který je cca 11km vzdálen od Tesly. Na cestu jsme vyrazili 19.9. ráno kolem 6. a díky zácpě na dálnici mezi Brnem a Prahou jsme na hotel dorazili až po 22. hodině. Ráno jsem pln očekávání už v 7:50 čekal u brány Tesly. Na první pohled se zdálo, že tam ještě nikdo není, ale dřív než jsme stihli spočítat, kolik Modelů S stojí na dvoře tak nám otevřeli a osobně mne přivítal člověk, se kterým jsem mailem upřesňoval poslední detaily. Auto jsem měl připravené uvnitř a bylo nádherné. Sice jsem již v lednu při testovací jízdě viděl Signature red, ale navzdory tomu mne ten pohled zaskočil. Intenzivně nasvětlené, naleštěné auto působilo jako nějaký obrovský rubínový šperk. Najednou ze mne spadlo všechno napětí, očekávání, strach z možného zklamání, prostě to vše bylo pryč. Připadal jsem si jako dítě o svých nejšťastnějších vánocích. Po kontrole, příjemně potěšen kvalitou zpracování, jsem podepsal protokol o převzetí.

Dalším bodem programu byla prohlídka kompletačního střediska. Než jsme na ni vyrazili tak nás upozornili, že při prohlídce nesmíme filmovat ani fotit. Pak nás uvedli do obrovského hangáru, kde pomocí vozidla co připomínalo speciálně upravený elektricky poháněný vysokozdvižný vozík, vytahovali z kamionu Modely S bez baterií. Dále jsme šli kolem hliníkových rámů ve kterých se přepravují přes moře samotné baterie. Dozvěděli jsme se, že po kontrole se vozidlo a baterie spárují zpět stejně jak byly vyrobeny a testovány v Kalifornii. Vozidla po oživení opět testují, seřizují a odstraňují případné nepřesnosti, na které přitom narazí. Na dotaz, že kolik tam mají vlastně vozidel nám bylo řečeno, že se to neustále mění ale, že to bude někde mezi 250 až 300.

Po prohlídce jsme se vrátili k autu a osobně jsem poprvé vyjel z prodejny přímo na plac, kde bylo cca 10 nabíjecích stanic. Auto sice bylo nabito na cca 90%, ale i tak jsem zaparkoval k nejbližší z nich a poprvé připojil auto vlastním kabelem, který jsem sebou přivezl. S úlevou jsem zjistil, že kabel je v pořádku a auto se nabíjí třemi fázemi proudem 32 Ampér. Za cca půl hodiny, než se auto naplno nabilo, se mnou zaměstnanec Tesly prošel všechny funkce auta a zároveň předvedl jejich funkčnost.

Poté jsme konečně něco po 10. hodině vyrazili na cestu domů. Protože můj přítel, který mne do Tilburgu dovezl, potřeboval natankovat, tak jsme po pár kilometrech zůstali stát na nejbližší benzínce. K mému překvapení se k nám hned přimluvil postarší Holanďan, poté co jsme anglicky odpověděli, že nerozumíme, zeptal docela slušnou angličtinou, že co je to za auto, že takové ještě neviděl. Poté co se dozvěděl, že je to elektromobil s dojezdem 500 km, který se kompletuje tady v Tilburgu, neskrýval svůj údiv a popřál nám šťastnou cestu. To jsem si ještě myslel, že tento scénář je něco výjimečného, ale jak se ukazuje, bylo to prostě pouze poprvé. S tímto autem je prostě naprosto normální, že Vás lidi zastavují, když nastupujete, nebo vystupujete. Vlastně jsou to dva typy setkání: ti častější se ptají co je to za auto a diví se, že existuje elektromobil s dojezdem 500km, ti méně častí s obrovským údivem konstatují, že konečně vidí Tesla Model S na vlastní oči a chtějí si ho, nebo se s ním vyfotit.

Po této epizodce jsme pokračovali směr Kolín a dle plánu můj přítel po přejezdu hranic s Německem zrychlil na cca 200 km/h. Protože jsem nezaregistroval, že už jsme překročili hranice, tak mne v prvním okamžiku jeho nenadálé zrychlení překvapilo, ale sotva jsem si uvědomil, že nezrychluje pouze kvůli předjíždění tak jsem šlápl na pedál a Tesla hbitě vyrazila ... za pár vteřin jsem měl na tachometru 198 km/h, ale ještě jsem si ani nestihl vychutnat stabilitu a zaposlouchat se do chybějícího zvuku motoru a už jsem musel brzdit kvůli autu, které začalo předjíždět a zacpalo tím levý jízdní pruh. Sotva jsem dobrzdil na 130, pruh se uvolnil a následovalo další prudké zrychlení. Živost jakou se Tesla vracela k rychlosti blízké 200 km/h byla impozantní, nicméně provoz byl příliš hustý na to, abych si troufl jet takovou rychlostí s úplně novým autem dlouhodobě (prostě na takový jízdní styl nejsem z našich silnic zvyklý a adrenalin dělá své), navíc po každém prudkém zabrzdění a zrychlení se odhad předpokládaného dojezdu snížil a když predikce dojezdu při daném jízdním stylu klesla na 147 km tak jsem tempo zvolnil, ikdyž jsem věděl, že nám k nabíjecí stanici zbývá méně než 100km. Každopádně mi těch pár minut stačilo k tomu, abych si ověřil, že Tesla je naprosto stabilní i ve vyšších rychlostech. Co se hlučnosti týká, tak i při cca 200 km/h je dominantní složkou hluk od kol, pak následuje o poznání nižší aerodynamický šum a teprve někde na pozadí si tichounce bzučí motor s regulátorem.

Zbývající cesta do Kolína proběhla hladce a tiše. Samotnou nabíjecí stanici (D-50935 Köln, Stüttgenweg 2) jsme po jednom doptání našli u správní budovy RWE, jednalo se o dva nabíjecí stojany. Trochu mi to sice přišlo divné, protože jsem si pamatoval, že nabíjecí stanice má být před McDonaldem, ale byl jsem rád, že jsme ji našli tak jsem to moc nepitval. Než jsem vytáhl nabíjecí kabel, tak se kolem nás sešlo pár lidí. Když viděli, že se chystám připojit auto k nabíjecí stanici, tak se jejich obdiv jasně změnil na údiv. Poté co jsem připojil kabel ke stanici se nabíjení samo nespustilo, tak jsem chtěl zavolat na bezplatný hotline uvedený na stanici, ale záhy jsem zjistil, že z telefonu v roamingu se na bezplatné čísla nedá volat. Naštěstí to už přihlížející nevydrželi a začali se německy vyptávat. Odpověděli jsme anglicky a za chvilku jeden z nich zavolal ze svého mobilu na uvedené číslo, chvíli se bavil s někým na opačné straně linky, ale moc neuspěl a tak mi nakonec telefon podal. Angličtina opět zafungovala a když jsem do telefonu suverénně tvrdil, že z internetu mám informaci, že je tady nabíjení zdarma, tak mne ten člověk vyzval, ať zkontroluji jestli už auto začalo nabíjet a za pár vteřin se skutečně nabíjení spustilo. Dál již nebylo co řešit, auto psalo, že do plného nabití zbývají dvě a půl hodiny, tak jsme zajeli do blízkého McDonaldu na oběd. Teprve tam jsem si dodatečně uvědomil, že jsem vlastně úplně jinde než jsem chtěl. Že jsem v nervozitě otevřel špatný soubor a ve skutečnosti nabíjím u standardní nabíjecí stanici RWE a je pouze náhoda, že nedaleko je nějaký McDonald. Pak jsem otevřel ten správný soubor a zjistil jsem, že jsem původně chtěl nabíjet na D-51149 Köln, Edmund-Rumpler-Str.1. V dané situaci jsem to, ale už raději neřešil a byl jsem rád, že nabíjím. Po návratu auto psalo, že zbývá cca hodina nabíjení a protože jsme měli skluz proti původnímu harmonogramu, tak jsme se rozdělili a syn s přítelem jeli na Frankfurtský autosalon, zatímco já jsem zůstal u nabíječky s tím, že si počtu v návodu a využiji internetové připojení auta a přečtu si něco na netu. Samozřejmě z mého čtení nic nebylo. U auta se střídali lidi a já jsem nestíhal opakovat technické parametry a odpovídat na dotazy. Takže auto bylo nabito dříve, než jsem se stihl dostat k nějakému čtení.

Cesta do Frankfurtu proběhla hladce a tentokrát jsem již do navigace zadal správnou adresu nabíjecí stanice, kde mělo být nabíjení zdarma. Byla to opět nabíjecí stanice RWE jen trochu staršího provedení. Připojil jsem auto a nabíjení se opět nespustilo. Tak jsem zašel do prodejny OBI, která byla hned vedle a zeptal se na informacích, jestli něco nevědí o té nabíjecí stanici. Dozvěděl jsem se, že ten zaměstnanec co stanici pravidelně používá je nemocný a že oni neví jak se stanice obsluhuje. Když jsem chtěl, ať mi někdo zavolá na bezplatné číslo uvedené na stanici, tak přišel ochotný údržbář a šel se mnou ke stanici. K mému překvapení auto nabíjelo. Jak jsem, ale zjistil tak pouze proudem 6A. Tím tempem by plné nabití trvalo 11 hodin. To samozřejmě nebylo akceptovatelné, tak jsem chlapíka přesvědčil ať zavolá ... výsledkem bylo doporučení ať se přesunu na jinou bezplatnou stanici, nebo na stanici s obsluhou, která je prý u nějaké benzínky na opačném konci města a na papírek mi napsal 2 adresy. Bláhově jsem upřednostnil tu bezplatnou. Samozřejmě původní informace, že je u obchodňáku byla zkomolena a já ji hledal v podzemním parkování obchodňáku. Když jsem ji nenašel, tak jsem šel na informace, kde jsem se od paní informátorky dozvěděl, že nabíjecí stanice možná prodávají v MediaMarket v druhém patře :-). Když se mi povedlo vysvětlit, že chci nabít elektromobil a ne koupit nabíjecí stanici, tak mi zavolala ochranku, která hned chtěla volat odtahovou službu. Trvalo dalších pár minut než pochopil, že nepotřebuji odtahovku, protože mi zbývá přes 250 km dojezdu. Poté mi slušně zdělil, že když nemám problém tak ať neotravuji a ať se zkusím poptat na benzínce vedle obchodňáku. Ač se mi zdálo nepravděpodobné, že by na benzínce měli bezplatnou nabíjecí stanici, tak jsem si to namířil na uvedenou benzínku. Tam samozřejmě taky nic nevěděli, ale když jsem řekl, že by měla být na parkovišti, tak mne nasměrovali na cca 150 m vzdálené malé parkovištíčko. Tam jsem skutečně našel starou otlučenou nabíjecí stanici obsazenou spalovacími auty. Po cca 25 minutách snažení se mi povedlo zaparkovat auto tak těsně, aby nabíjecí kabel dosáhl i přes zaparkované auta a za obdivu a hromadného focení skupinky japonských turistů jsem úspěšně ověřil, že tato nabíjecí stanice je bez proudu. To oni naštěstí nepochopili a když jsem po pár minutách odpojoval kabel tak se zjevně domnívali, že jsem za tu chvilku stihl plně nabít, protože fotili s ještě větším nadšením než jako když jsem na osmý pokus parkoval. Vidíc jejich nadšení jsem se neudržel a s úsměvem se uklonil. Následovala typická série japonských úklonů, která mí zvedla náladu, až mi přestalo být líto promarněného času.

Po této zkušenosti jsem akceptoval fakt, že to co je zdarma není to nejlevnější a namířil jsem si to k nejbližší placené nabíjecí stanici ze svého seznamu. Patřila do sítě Mainova, ti mají nabíjení započítáno do parkovného a to se platí přímo v parkovacím automatu. Navzdory tomu, že už bylo po setmění, tak než jsem tam vytáhl nabíjecí kabel tak už se auto opět stalo středobodem pozornosti. Proto když se ukázalo, že je stanice nefunkční, tak se jeden z obdivujících hned nabídl, že zavolá na bezplatné číslo uvedené na stanici. Tentokrát mu již nadiktovali adresu skutečně funkční dobíjecí stanice (D-60594 Frankfurt am Main, Parkhaus Alt-Sachsenhausen, Walter-Kolb-Straße), kde jsem konečně bez větších problémů nabil. Ač se to může zdát neuvěřitelné, tak jsem při hledání funkční nabíjecí stanice najezdil po Frankfurtu přes 75 km a strávil s tím přes 5 hodin času. Samotné nabití mi pak trvalo cca 2 a 1/4 hodiny.

Z Frankfurtu jsem směr Heřmanova Huť vyjížděl pár minut po půlnoci a těch 410 km do penzionu Pluto jsem ujel za zhruba 4 a 1/2 hodiny. S myšlenkou, že musím dojet, jsem se snažil jet rychlostí pouhých 90 km/h, ale docela často jsem se přistihl, že mám na tachometru zase rychlost nad 100 km/h. Model S má sice tempomat, ale já mám z nějakého důvodu vůči používání tempomatu averzi a proto jsem jej skoro nezapínal. Pod 80 jsem zpomaloval pouze v místech s omezením rychlosti kvůli rozestavěné dálnici. Mírný stres z obavy z možného nedojetí se postupně vytratil asi v polovině trasy. To už mi bylo jasné, že pokud pojedu stejným tempem, tak mi v cíli zůstane minimálně 40 km a v době kdy jsem parkoval u penzionu, mi nakonec zbývalo cca 53 km dojezdu. Tentokrát jsem měl nabíjení domluveno předem a byl jsem vybaven redukcí ze 4 kolíku / 32A na pětikolík 16A, takže jsem auto připojil na nabíjení bez jakýchkoli problémů. Zatímco jsem srovnával svůj spánkový deficit se mi auto nabilo na dalších 320 km.

Dopoledne jsem se po opožděné snídani rozloučil s přítelem co mne dovezl do Tilburgu a spolu se synem jsme vyrazili směr Ústí nad Orlicí, kde již probíhal Ústecký autosalon a kde jsem slíbil, že svou Teslu ukážu. Jeli jsme přes Prahu a proto mi nedalo abych nevyzkoušel nabíjení u některé z nabíjecích stanic PRE, kde je nabíjení zdarma. Ne že bych to přímo potřeboval, ale chtěl jsem si být jist, že až to budu jednou potřebovat, tak mne nezaskočí podobný problém jakému jsem čelil ve Frankfurtu na "bezplatných" nabíjecích stanicích. Prakticky přímo na naší trase byla nabíjecí stanice "Praha 10-Štěrboholy, Nákupní 389". Stanici jsme našli na krytém parkovišti a připojení i nabíjení proběhlo bez komplikací. Než jsme se trochu rozhlédli po nákupním centru a zjistili, že vegetariánský podnik tam nemají, uteklo zhruba 40 minut a za tu dobu nám nabíjení (3 fáze 32A) přidalo dalších cca 70 km dojezdu. Do Ústí kde nám pořadatelé přichystali krásné uvítání, jsme dorazili před 15. hodinou.

Zájem o Model S byl obrovský a vydal by na další samostatný článek. Ve stručnosti: po zhruba pěti hodinách mluvení, zodpovězení snad stovek dotazů, několika předváděcích jízdách a přerušovaném nabíjení z obyčejné 3 fázové 16A zásuvky, jsme konečně vyrazili směr Rožnov pod Radhoštěm. V autě nám přibyl jeden pasažér, kterého jsme vysadili s malou zajížďkou na nádraží v Hranicích na Moravě. Domů jsme dorazili po 22. hodině. Spokojeně mohu konstatovat, že trasu, na které jsme najeli přes 1300 km, auto zvládlo lépe než jsem čekal a pokud bych neztratil přes 5 hodin hledáním vhodné nabíjecí stanice ve Frankfurtu, tak bych označil celou cestu jako pohodovou. Po návratu domů nám v bateriích zbývalo 47 km dojezdu. Poprvé mi ukazatel zbývajícího dojezdu začal žloutnout a zároveň se na ukazateli výkonu objevila přerušovaná čára signalizující, že již není dostupných celých 320 kW výkonu, ale "pouze" cca 270 kW. Nicméně toto "omezení" jsem s hlubokým vnitřním uspokojením a úsměvem přijal jako signál toho, že mne auto bude předem informovat pokud se v budoucnu objeví nějaké omezení výkonu ..... ale o tom až v příštím článku.

4, Model S zkušenosti ... část první:

Uteklo 10 měsíců, najel jsem 26000 kilometrů a konečně jsem se odhodlal ke zveřejnění svých zkušeností.

Hned po první cestě jsem věděl, že je minimálně jedna kategorie lidí, pro které Model S není určen a nebýt toho, že chci propagovat elektromobily, tak bych zrovna do této kategorie spadal i já. Je to taky jeden z důvodů proč jsem tak dlouho otálel se zveřejněním tohoto článku a nebýt článku "Zkušenosti: Tesla Model S po měsíci provozu" na Hybridu, tak bych se ještě chvíli odhodlával. Už asi víte kam mířím ... toto auto se nehodí pro lidi, kteří chtějí zůstat nenápadní a nepoznaní. Prostě kdekoli zastavíte, nebo jen jedete s tímto autem, tak se lidi za Vámi otáčejí. V prvních měsících bylo dokonce běžné, že se na mně někteří řidiči pověsili a jeli za mnou až ke mně domů.
V této souvislosti mám zatím asi nejhezčí tuto zkušenost: Zajeli jsme na benzínku ... nebojte se, kvůli tankování to nebylo :-) ... no prostě byl to ten druhý důvod, kvůli kterému zastavujete na benzínce. Když jsme parkovali, tak se vedle nás u sedmičkového BMW hádal mladý pár. Chlapík nás uviděl a přestal vnímat svou partnerku. Jeho pozornost již patřila našemu autu, ale partnerka pokračovala ve svém ... teď již monologu a než jsme zašli do budovy přestala také. Za pár minut při našem odjezdu nás již pozorovali oba. To jestli se k hádce vrátili, nebo ne se asi nedovíme, ale pokud se náhodou hádali kvůli tomu jaké auto si koupí příště, nejspíš jsme jejich problém vyřešili .... myslím, že krásný námět na reklamu Modelu S napsal sám život :-)

Ještě si neodpustím abych neupozornil na další skupinu lidí pro které se tohle auto taky nehodí. Jsou to "nevybouření akční hrdinové". Prostě mít 416 elektrických koní a 600 Nm pod kapotou Vás stojí značnou dávku sebeovládání. Navzdory tomu, že mám padesátku za sebou, mi trvalo několik měsíců než jsem se srovnal s tím, že nemusím předjíždět pokaždé když je sice dost volného prostoru pro bezpečné předjetí Modelem S, ale zároveň to může protijedoucí vnímat jinak než já. Mám následující zkušenosti: Stávalo se mi, že v okamžiku když jsem začal předjíždět na mě protijedoucí blikl, přitom jsem na celé předjetí a zařazení se zpět nepotřeboval ani polovinu vzdálenosti, kterou jsem měl k dispozici. Z počátku jsem se divil proč bliká, ale potom jsem si uvědomil, že běžní řidiči nejsou zvyklí na tak krátké předjíždění a v podstatě to mohou vnímat jako ohrožení, i když jim nic nehrozí. Než bych měl na svědomí řidiče, zmatkaře, který strhne volant 500 metrů předtím než ho skutečně ohrozím jen proto, že on by se svým autem neměl šanci v dané situaci předjet, tak už se raději podobným situacím vyhýbám.

S tímto souvisí asi nejdominantnější vlastnost Modelu S a tou je zrychlení. U Nissanu LEAF jsem tvrdil, že má vynikající zrychlení, ale tohle auto mne přesvědčilo, že jsem pouze neměl správně posunuty měřítka. Pro ty co už LEAF řídili se to pokusím přiblížit: Model S reaguje 2x rychleji, má 2x vyšší zrychlení a zvládne to i ve dvojnásobné rychlosti než LEAF. Prostě z nuly na 100 km/h za méně než 4.5 sekundy je skutečně impozantní. Když se k tomu přidá faktor, že zrychlení nastoupí okamžitě s minimálním zvukovým doprovodem (tedy pokud odhlédnu od ječení některých zaskočených spolujezdců), tak auto sklízí obdiv i u lidí, kteří jsou zvyklí na zrychlení sportovních vozů s výrazně vyšší cenovkou.

Nicméně jak sám výrobce upozorňuje auto není stavěno na závodní okruhy. Samozřejmě mi to nedalo a chtěl jsem zjistit proč se auto s takovými parametry nehodí na okruh. Taky proto jsem při první letošní příležitosti, to jest 6.4.2014 zajel na Brněnský okruh. S ohledem k tomu, že jsem hlavně chtěl zkusit jak se auto chová v reálných mezních podmínkách, tak jsem nic nenamítal proti tomu aby přisedli všichni muži naší rodiny a taky synův kamarád, co se na okruhu cítí jako doma. Když jsme ve čtyrech vyjeli na dráhu abychom si užili 25 minut ostré jízdy, tak jsem byl hned po startu příjemně potěšen, že navzdory tomu, že jsem nejel na doraz, tak jsem již na výjezdu z první zatáčky bez problémů začal předjíždět ostatní. Nicméně během cca pěti minut mi bylo jasné proč výrobce tvrdí, že se auto nehodí na okruh. Během těchto pěti minut totiž pozvolna nastoupilo omezení výkonu motoru, které se ustálilo na 160kW (zhruba 200 koní) a drželo se tam po celou zbývající dobu jízdy. Možná se vám zdá, že 200 koní je pořád dost, ale ve 4 lidech s batožinou v kufru (celková váha skoro 2.5 tuny), to není nic moc. Prostě jsem si na okruhu vedle sportovně upravených vozů i v rychlosti běžně lezoucí přes 160 km/h připadal docela pomalý. Po této zkušenosti souhlasím s výrobcem a akceptuji fakt, že ač má Model S úžasné krátkodobé parametry, tak se jako okruhový závoďák prostě nehodí. Nicméně pokud odhlédnu od tohoto výkonového omezení, tak se auto chová vzorně. Boční géčka zvládá skvěle. Při přechodu z prudkého brzdění do zatáčky se chová neutrálně a čitelně. Výjezdy ze zatáčky pod plynem jsou pouze mírně přetáčivé a auto krásně dává najevo kde má hranici stability. Co se týká dosažených časů na kolo, tak i bez předchozích zkušeností z jakéhokoli okruhu jsem zajel kolo za tři minuty a dvě sekundy. Troufnu si tvrdit, že kdybych byl v autě sám (to jest auto by vážilo o cca 250kg méně) tak by ani pro mne, neznalého, nebyl problém dosáhnout čas kolem 2 minut a 50 sekund. Každopádně pokud by se chtěl někdo pochlubit s nejlepším dosaženým časem na jedno kolo tak myslím, že nejlepší taktika jak ho dosáhnout je: Výšku podvozku nastavit na minimum. První kolo jet vysloveně pomalu a nechat ostatní ujet ať nezavazejí, zároveň se tím dostanete na "cestovní" rychlost bez toho aby jste přehřáli motor, nebo baterky. Následně by to jedno kolo mohlo auto podat plný nebo skoro plný výkon a pro dobrého řidiče by asi neměl být problém dostat se pod 2.5 minuty, ale to už je spíš pouze teorie.

Další omezení, které se u elektromobilu očekává je zkrácení dojezdu za nízkých teplot. Žel letošní teplá zima nedala moc možností k testování, ale i to málo asi stojí za zveřejnění. Nejchladnější jsem měl Model S při rozjezdu vychlazen na -7°C. To pouze hlásil, že je regenerativní brzdění vypnuto. Hlášení zmizelo po cca 10 minutách jízdy, ale i poté byl výkon regenerativního brzdění limitován a to z počátku na jednotky kW a postupně rostl a po dalších cca 15 minutách poklidné jízdy se dostal na cca 20kW. Výkon motoru nehlásil žádnou limitaci.

Zatím nejnižší venkovní teplotu jsem s ním zažil 25.1.2014 při své jízdě z Prahy do Rožnova. Tehdy jsem vyjížděl z krytého parkoviště Nákupního centra Černý Most, takže auto bylo plně nabité a vyhřáté na 22°C. Protože jsem chtěl dojet do Rožnova bez zastávky a již po pár minutách jsem viděl, že venkovní teplota je pod -11°C tak jsem teplotu v kabině preventivně snížil na 18°C a po dálnicích jsem jel rychlostí pouze kolem 100-105 km/h. Po okreskách jsem jel na horní hranici toho co povolují předpisy. Noční provoz byl sice nízký, ale i tak jsem cestou předjel několik desítek aut. Cestu o délce 327km jsem jel jedním zátahem. I když se venkovní teplota trvale pohybovala mezi -11 až -15°C, nepozoroval jsem žádné rosení ani namrzání na oknech (jel jsem sám). Jediným mírně negativním pocitem byl chlad na nohy, který jsem ale při pohledu na venkovní teplotu ignoroval. Na konci cesty mi auto sice pořád ukazovalo, že zbývá cca 12% elektřiny, ale na počitadlu zbývajících kilometrů psalo 24km. Když jsem před svým domem zaparkoval abych si otevřel garáž, tak auto píplo a vypsalo anglickou hlášku: "Stav nabití baterie je nízký, jestli baterie vychladne bude v ní výrazně méně energie. Doporučujeme hned nabít." Trochu mne to pobavilo protože mne ani nenapadlo, že bych auto nedal nabíjet hned, nicméně jako pojistka proti neznalosti některých laických uživatelů je to asi nutné hlášení.

5, Model S zkušenosti ... část druhá:

Je asi všeobecně známým faktem, že Model S má trvalé připojení k internetu, tedy alespoň pokud je v daném místě pokrytí mobilní sítí. Taky díky tomu může Tesla aktualizovat software v autě a překvapivě často to dělá. Věděl jsem o tom ještě předtím než jsem auto převzal a na Tesláckém fóru jsem se zájmem sledoval jak přibývají nové funkce a jak se vyvíjí seznam možných funkcí, které by mohly jít do auta implementovat. V té době mne docela dostalo prohlášení Elona Muska, že Model S je auto, které se vylepšuje i poté co jste ho již koupili. Moc se mi tomu nechtělo věřit protože zrovna v té době jsem bezvýsledně přesvědčoval Nissan, aby udělali drobnou softwarovou úpravu v LEAFu, která by umožnila zapnout v zimě větrání bez toho aby se zároveň topilo (udělali to až ve verzi 2013, ale bez možnosti aplikovat změnu na starší modely).

Každopádně Tesla nezklamala ani v tomto. Od doby co jsem auto převzal proběhlo 6 softwarových aktualizací, kde pokaždé přibily nějaké nové funkce. Jen namátkou uvádím ty, které považuji za užitečné:
- schopnost využít kromě mobilní sítě taky místní wifi
- možnost povolit přechod auta do nízko odběrového módu
- možnost nastavit otáčení mapy tak aby směr jízdy byl vždy nahoře
- možnost zadat cíl pro navigaci přímým ukázáním v mapě (z nabízených možností)
- nastavení stěračů do servisní polohy
- možnost reinicializace tlakových senzorů v pneumatikách uživatelem
- uživatelský manuál přímo na obrazovce
- asistent rozjezdu do kopce
- možnost nastavit od jaké rychlosti auto snižuje výšku podvozku na minimum
- výrazné vylepšení hlasového ovládání (už rozumí i mojí angličtině :-)
- zvětšili písmo ve stavovém řádku na displeji pod volantem.
- doplnili zobrazení dopravní situace na mapě (předem vidím kde je zácpa)
Ve spojitosti s aktualizacemi software mám zkušenost, že když mám auto nastaveno tak, aby mohlo využívat wifi připojení, tak mi chodí aktualizace běžně i o týden dříve než ostatním, kteří využívají pouze datové připojení od Tesly.

Ovšem musím přiznat, že ne vždy mne update potěšil. Konkrétně když jsem auto koupil mělo verzi software 5.0 a nabíjelo 3 fáze 32A. Po cca měsíci přišel softwarový update na verzi 5.6 a 3 fázové nabíjení se omezilo na 26A. Okamžitě jsem psal do Tesly, že mají chybu v software a dostal jsem odpověď, že to není chyba, ale záměr, aby se uživatelům nestalo, že nenabijí vůbec a že problém řeší a že řešení by mohlo být začátkem roku. Když jsem je v lednu uháněl, tak mi potvrdili, že se na problému pořád pracuje a už je jisté, že bude nutný hardwarový zásah do vozidla. Taky tomu tak bylo a omezení na 26A mému Modelu S vydrželo až do první garančky, kde mi skutečně nabíjení upravili a auto opět nabíjí 3 fáze 32A, to jest výkonem 22kW.

S tím souvisí snad nejčastější dotaz, který mi zájemci pokládají. Kolik trvá nabití prázdné baterky do plna? Opět chci připomenout, že samotný dotaz kolik trvá nabití z prázdné do plné u tohoto auta prakticky nemá opodstatnění, protože za těch 26000 km co mám najeto jsem nikdy z prázdné do plné nenabíjel. U Modelu S bych spíš viděl smysl dotazům jako "na kolik km nabiji během půl hodinové zastávky?", nebo "jak dlouho trvá nabíjení na dalších 100 km jízdy?". Tesla je v univerzálnosti dostupného nabíjení taky výjimečná a umožňuje nabíjení následujícími způsoby.

- 120kW Supercharger 0-80% cca 40 minut.
Nejrychlejší nabíjení je samozřejmě na Superchargerech, kde je nabíjení již předplaceno doživotně v ceně auta a nabíjí výkonem max 120kW (Tesla slibuje další navýšení). Pro představu pokud je stav nabití aku pod 80% tak každá minuta nabíjení přidá cca 10km dojezdu. Jinak řečeno jestli máte dost místa v baterkách tak stačí půlhodinka na Superchargeru a máte dobito na dalších 300 km jízdy. Nicméně zatím jsem Supercharger použil jen jednou a to ve Vídni.

- 50kW CHAdeMO => 0-90% cca 1,5 hodiny
Zhruba 40% rychlosti Superchargeru mají CHAdeMO nabíjecí stanice. Tesla již chystá adaptér pro tyto nabíjecí stanice a měl by být dostupný od září tohoto roku. Půl hodina na CHAdeMO poskytne energii na dalších 120km jízdy

- 22kW = 3x32A palubní nabíječka => 0-100% cca 4,5 hodiny
Toto nabíjení mají k dispozici ti uživatelé, kteří si při konfiguraci zaškrtli políčko "Dual charger". Výkon 22kW je k dispozici na převážné většině obyčejných nabíjecích stanic (které ostatně považuji pouze za chytré zásuvky). Půl hodina nabíjení z 3 fáze 32A poskytne energii na dalších 50km jízdy.

- 11kW = 3x16A palubní nabíječka => 0-100% cca 8,5 hodiny
Tento výkon nabíjení bych nazval optimální pro domácnost a 3 fázová zásuvka 16A je asi k dispozici v každém rodinném domě. V reálu se z takové zásuvky Model S nabije během noci a ráno můžete mít vždy "do plna". Půl hodina nabíjení z 3 fáze 16A poskytne energii na dalších 25km jízdy.

- 3kW = obyčejná zásuvka => 0-100% cca 29 hodin
Toto nabíjení považuji v případě Modelu S pouze za nouzové. Nicméně pokud přijedete na víkend k babičce, která má pouze obyčejnou zásuvku, tak se Vám auto za víkend nabije i tady. Tady nemá smysl uvádět kolik ujedete po půl hodině nabíjení, ale pro představu nabití na dalších 100 km jízdy by Vám trvalo cca 7 hodin.

Co se mých nabíjecích zvyklostí týká, tak navzdory tomu, že by stačilo nabíjet pouze jednou týdně, tak nabíjím prakticky každý den. Výjimkou jsou dny, kdy bylo celý den pod mrakem a další den se nikam nechystám. Může za to nejen to, že mám u své fotovoltaiky akumulaci elektřiny, která má omezenou kapacitu, ale taky to, že výrobce v manuálu píše, že baterii nejvíce prospívá když je nabíjena pravidelně. Adaptér pro nabíjení je sice součástí standardní výbavy auta, ale stejně všem uživatelům doporučuji doma instalovat v garáži nabíjecí kabel natrvalo, protože to může ušetřit 1 - 2 minuty (záleží na šikovkosti) při každém nabíjení. Osobně jsem si takový kabel (taky tomu říkají "wallbox") udělal v průběhu prvního měsíce od dovezení Modelu S. Díky tomu mne připojení a odpojení auta stojí maximálně desítky vteřin denně.

Další zkušenost kolem nabíjení jsem získal, když jsem ladil ovládání nabíjecího výkonu auta tak, aby se auto nabíjelo pouze takovým výkonem kolik práve dává fotovoltaika. Zjistil jsem totiž, že pokud nezavřu na hlavním displeji auta nabídku zobrazující nastavení nabíjecího proudu, tak jakmile pošlu z řídícího systému signál omezující nabíjecí proud tak se proud omezí natrvalo. V podstatě dojde k tomu, že se auto chová jako kdybych proud omezil manuálně na displeji. Nicméně pokud je tato nabídka zavřená, tak si auto nechá diktovat jakým proudem má nabíjet a to v rozsahu od 5A do 32A respektive do hodnoty proudu, který jsem před zavřením nabídky nastavil.

Proto doporučuji i na nabíjecí stanici po spuštění nabíjení zavírat na displeji okno, ve kterém se nastavuje nabíjecí proud. Pokud ho nezavřete a dojde k omezení proudu ze strany nabíjecí stanice, tak po skončení omezení, se proud již nevrátí na původně nastavenou vyšší hodnotu.

Například:
V případě, že máte "dual charger" a dáváte nabíjet auto na nabíjecí stanici ČEZu, která má dva konektory (jeden 3 fázový typ2 a druhý jednofázový) a k tomu druhému konektoru není nikdo připojen tak na displeji Modelu S můžete nastavit nabíjecí proud na 32A. Jakmile se ale někdo připojí druhým autem do toho druhého konektoru na nabíjecí stanici, tak vám nabíjecí proud klesne na 16A. Prostě vám ho nabíjecí stanice omezí. Pokud druhý elektromobil ukončí nabíjení dřív než vy, tak nabíjecí stanice povolí Modelu S opět nabíjet proudem 32A, ale pokud jste na začátku nabíjení nezavřel uvedenou nabídku tak Model S již nevrátí nabíjecí proud protože v tom otevřeném okně se změnilo omezení na novou minimální hodnotu 16A a pokud jej opět ručně nezvednete tak se samo nezvedne.

S nabíjením souvisí taky další na internetu hojně diskutovaná vlastnost a tou je samovybíjení Modelu S. Taky proto to byla jedna z prvních vlastností, na kterou jsem se hned po zakoupení zaměřil. Zjistil jsem, že samovybíjení je silně závislé na nastavení auta a taky na verzi softwaru, který je v autě nainstalován. Následující popis se týká verze 5.9 a protože Tesla software průběžně vylepšuje dá se očekávat, že klidová spotřeba bude časem ještě menší.

- pokud je aktivní možnost dálkového ovládání a monitoringu přes internet, vypnuto automatické vysouvání klik na přiblížení k autu a povoleno usínání palubního počítače, pak sice autu trvá 5-15 sekund od odemknutí než můžete odjet, ale denně ubude pouze 1 až 2 km dojezdu (to je ekvivalent cca 10-15W trvalé spotřeby).

- pokud navíc aktivujete automatické vysouvání klik na přiblížení tak denně ubude cca 3-4 km dojezdu (cca 20W trvalé spotřeby)

- pokud se navíc zakáže usínání palubního počítače, tak sice máte auto trvale připraveno k okamžité jízdě, ale denně Vám ubude cca 12-15km dojezdu.

Možnost dálkového ovládání jsem nikdy nedeaktivoval protože kromě toho, že to umožňuje aktivovat z mobilu klimatizaci a ovládat některé další funkce, tak je to zároveň částečná ochrana proti krádeži, protože mi umožňuje sledovat polohu a rychlost auta přes mobilní telefon. Nicméně domnívám se, že deaktivace této volby by umožnila autu aby ještě snížilo klidovou spotřebu.

Přesné úbytky kilometrů ve skutečnosti není až tak jednoduché zjistit a v podstatě, aby bylo měření korektní, tak se musí auto nechat "odstát" a teprv měřit. Například občas se mi stane, že večer přijedu domů a ukazatel zbývajícího dojezdu ukazuje například 250km a když nedám auto nabíjet tak na druhý den ráno auto ukazuje dojezd o 3 kilometry vyšší. Opačný příklad, auto se donabíjí a pár minut poté odpojím nabíjecí kabel a zkontroluji dojezd ... na druhý den ukazuje o 4-5 km menší dojezd. Pokud ho ale nechám stát další den, tak dojezd už klesne pouze o 1-2 km. Vysvětluji si to tak, že pokud jsem jel rychleji tak se akumulátor odstavením auta odlehčil a jeho napětí za pár hodin trochu stoupne a proto auto na druhý den ukáže vyšší dojezd než těsně po dojetí. Naopak pokud se akumulátor nabíjí a nabíjení se ukončí tak si akumulátor za pár hodin pro změnu "sedne" a jeho napětí trochu poklesne a proto se po prvním dnu ukáže větší úbytek než v ty další dny.

Jinak navzdory tomu, že mi vadí každé plýtvání, tak ten denní úbytek do 4 km dojezdu rád oželím, protože ten luxus, který tohle auto poskytuje za to rozhodně stojí a při mém nájezdu přes 30 000km ročně, je nárůst průměrné spotřeby do 5%.

6, Model S zkušenosti ... cestování po Evropě:

Četl jsem několik popisů cest s elektromobilem a jako nezasvěcený bych po jejich přečtení nejspíš usoudil, že čas elektromobilů ještě nenadešel. Nicméně sám jsem již před dvěma lety se svým Nissanem Leaf absolvoval víc než 880km dlouhou cestu a vím, že i s autem s tak malým dojezdem je cestování možné. Sice bez sítě rychlonabíjecích stanic to bylo časově náročné, ale jinak jsem si tehdy odpočinul víc než doma :-). Jako kontrast s výše uvedenými zkušenostmi jsem se rozhodl, že napíši tento článek, ve kterém popisuji, jak se cestuje s Modelem S na delší vzdálenosti. Nicméně po jeho napsání jsem si uvědomil, že je to docela nudné čtení a nechtěl jsem článek zveřejnit, ale protože se mne za poslední týden několik lidí zeptalo, kdy článek zveřejním tak jej přece jen uvádím v plném znění. Pro ty, kterým se bude zdát článek stejně nudný jako mně, ale zajímají je fakta (trasa, ujeté kilometry, kolik zbývalo v baterkách před zahájením nabíjení, doby nabíjení, zdroj elektřiny, kolik času jsem strávil čekáním na nabití) doporučuji skočit přímo na tabulku, kterou uvádím na konci článku.

Již předtím než jsem svůj Model S dovezl, jsem byl rozhodnut, že mi plně nahradí spalovák a že s ním budu jezdit i na dlouhé trasy a to i v případě, že budu muset na cestách čekat na nabití. Po zkušenosti s nabíjením Nissanu Leaf, který má pouze 3,5kW palubní nabíječku jsem věděl, že i 22kW palubní nabíječka Tesly je pro běžné (neuspěchané) cestování po ČR postačující.

Když jsem se rozhodoval kam pojedeme, tak mne napadlo jak manželka při jednom z filmů, který se odehrával v jižní Francii řekla, že by se tam chtěla jednou podívat. Když jsem ji poprvé řekl, že v létě pojedeme elektromobilem do Provence tak mi nevěřila, ale poté co jsem o tom začal mluvit i před ostatními členy domácnosti pochopila, že to myslím vážně. Když si mladší syn začal ze mne utahovat, že to bude "exkurze po nabíjecích stanicích" mi dokonce zkusila tento nápad rozmluvit. Nenechal jsem se odradit a sledoval jsem, jak Tesla otevírá v Evropě jeden Supercharger za druhým. Začátkem července (psal se rok 2014) mi bylo jasné, že již nemusím hledat, kde budu nabíjet, protože se do jižní Francie dostanu použitím sítě Superchargerů. Nicméně v původním plánu jsem uvažoval o tom, že cestu pojmu jako poznávačku kde nabíjení spojím s prohlídkou několika větších Evropských měst a protože se manželce tato idea líbila, tak jsem alespoň cestu tam ponechal částečně v původní formě.

Během této dovolené jsem chtěl propojit: školní sraz gymplu, návštěvu příbuzných, servisní kontrolu nabíječky v autě, návštěvu Salzburgu, návštěvu Zürichu, pobyt u moře, několik výletů v oblasti Provence a ověřit kolik kilometrů se dá reálně dojet Modelem S za jeden den.

Tak jsem 2.8.2014 do zadního kufru své Tesly naložil dvě skládací elektrokola a do předního kufru jsem pohodlně naložil veškerou naši batožinu včetně dárků pro známe žijící v Zürichu. Začátek naší cesty mířil do Štúrova, odkud pocházím a kde měl být školní sraz. S ohledem k tomu, že tuto cca 300km trasu jsem s Modelem S již jel několikrát, tak jsem tuto část cesty nijak neřešil. Většina cesty je po slovenské dálnici a cestě pro motorová vozidla. Trasu Rožnov - Štúrovo, jezdím běžně za necelé 3,5 hodiny. Ani tentokrát to nebylo jiné a po příjezdu mi zbýval dojezd kolem 60 km. Auto jsem odstavil u známého v garáži, kde se pomalu nabíjelo a já jsem na jednom z elektrokol vyrazil na zmíněnou střetávku. Když mne spolužáci uviděli na elektrokole tak se většina chtěla na něm projet. Když mi jeden z nich vracel kolo s poznámkou, že to kolo má úžasný odpich tak mi to nedalo a utrousil jsem, že Tesla má lepší. Následovala obligátní otázka jestli jsem už v ní někdy jel :-) "Ano, naposled asi před hodinou." zněla má odpověď ... raději nebudu popisovat co následovalo. Samozřejmě to skončilo s tím, že se náš školní sraz změnil na předváděcí akci Tesly, na které jsem všechny zájemce postupně svezl. Nadšení bylo obrovské. Vím, že většinu prohlášení o plánované koupě auta nemohu brát vážně, ale pokud by se splnila jen půlka toho co říkali tak příští sraz gymplu bude menším Tesla srazem ... výsledek uvidím na příštím srazu.

Ve Štúrově jsme strávili tři dny a 5.8. ráno jsme vyrazili směr Vídeň, kde jsem chtěl nechat zkontrolovat nabíječku v autě protože mi při 3 fázovém nabíjení, na jedné z fází nabíjela pouze 16A místo standardních 32A. Trasu Štúrovo - Vídeň samozřejmě Model S ujede bez potřeby dobíjení a tak mi díky vynikající schopnosti předjíždět cesta trvala méně než by mi trvala mým starým spalovákem. Auto jsem nechal v Tesla Servisu a my jsme s manželkou vyrazili na elektrokolech do Schönbrunnu. Dřív než jsme stihli prohlídku zámku, tak mi volali z Tesly, že auto bude za půl hodiny hotovo, pak jej umyjí a dají nabíjet na Supercharger. Když jsme o 1.5 hodiny později dorazili k servisu stálo umyté auto u Superchargeru a bylo nabito na cca 95%. Šel jsem vyzvednou klíč od auta, přitom mě vedoucí servisu informoval, že mi v rámci záruky vyměnili jeden z nabíječů. Než jsem stihl do kufru složit elektrokola tak bylo auto nabito prakticky na 100% a bez dalšího čekání jsme vyrazili směr Salzburg.

Cestou do Salzburgu jsem se kvůli dojezdu nijak nemusel omezovat ani nabíjet. Dorazili jsme tam až večer, tak jsme se pouze ubytovali v hotelu "Keiserhoff" kde mají nabíjení pro hotelové hosty zdarma. Auto jsem píchl na nabíječku před hotelem (v té době měli "pouze" 3x32A, ale teď už tam stojí Supercharger) a protože jsem věděl, že další den auto nebudu potřebovat tak jsem nastavil ať, se nabije pouze na 90%.

Další den jsme strávili na elektrokolech a prohlídkou města. Tam se mi těsně pod hradem poprvé stalo, že jsem musel kvůli příliš velikému stoupání sestoupit ze svého elektrokola (ne, že by to nejelo, ale málem jsem se vyvrátil dozadu přes zadní kolo). Nicméně v kopcovitém terénu Salzburgu se potvrdilo, že nápad naložit elektrokola do auta byl k nezaplacení. Večer jsme se vrátili na hotel mírně utahaní, ale i tak jsem kola raději hned vrátil do zadního kufru. V den odjezdu jsem před snídaní přestavil auto, aby se nabilo na 100% a než jsme se nasnídali a sbalili, bylo auto plně nabito.

Z hotelu jsme vyrazili 7.8. až kolem 10. hodiny a k Superchargeru v "St. Anton" jsme dorazili po 13. hodině. Než jsme se stihli naobědvat tak jsme měli auto plně nabito. Manželka se ještě rozplývala nad krásou přírody, ve které je Supercharger zasazen a když jsem se ji snažil mírně popohnat, že již máme nabito, že můžeme jet, tak řekla zhruba toto: "No až do teď jsem pochybovala, jestli jsem neudělala chybu, když jsem souhlasila s koupením elektromobilu, ale jestli budou všechny nabíjení tak pohodové tak se s tím fakt dá normálně jezdit."

Dle původního plánu měla následovat cesta směr Zürich, ale když jsme viděli, že máme příliš dobrý čas a dost elektřiny v akumulátorech, tak jsme si řekli, že navštívíme taky Konstanz. Když jsme popojížděním kolem Bodamského jezera strávili asi hodinu, tak se nám již ten nápad až tak moc nezamlouval, ale nevzdali jsme to a odměnou nám byla asi dvouhodinová procházka po Kostnici, která mnohonásobně připomněla upálení Jana Husa. Z Kostnice jsme směr Zürich odjížděli po 18. hodině. V Zürichu jsme zůstali stát na parkovišti "Parkhaus Hohe Promenade, Rämistr. 22a". Sice bych bez problémů dojel k dalšímu plánovanému Superchargeru, ale s ohledem k tomu, že jsme na další den plánovali prohlídku města a ještě jsme nevěděli, jestli nebudeme po městě jezdit autem tak jsme raději využili nabíjení 3fáze 32A, které je na uvedeném parkovišti k dispozici. Než jsme se navečeřeli tak nám přibylo přes 100 km dojezdu. Pak už jsme si to namířili ke známým, kteří v Zürichu žijí a u domu kde bydlí, jsme auto odstavili na celý další den, který jsme strávili prohlídkou města.

Na další cestu jsme vyrazili 9.8. ráno. Následující zastávkou byl Supercharger v Egerkingen, ten je u hotelu Mövenpick. Když jsme přijeli tak se na jedné z osmi pozic se nabíjel červený Model S, ale když jsme se za cca 20 minut vraceli k našemu autu tak již byl pryč. Protože jsme už měli taky nabito víc než jsme potřebovali, tak jsme hned pokračovali v cestě. Když jsem se rozjížděl tak manželka řekla něco jako: "To auto byl asi nejlepší kup, co jsi kdy udělal...." Asi nemusím zdůrazňovat, jak velikou radost mi tím udělala.

Další Supercharger je v Lully. Je tam velké odpočívadlo s několika restauracemi a obchůdky. Tady jsme potkali Model S, tmavě zelené barvy. S ohledem k tomu, že tento Supercharger tam má taky 8 pozic tak jsme si opět nijak nepřekáželi a po krátkém rozhovoru s majitelem jsme šli každý po svém. Na oběd bylo ještě brzo, takže jsme si jen chtěli koupit nějaké jídlo a pití do auta, ale i tak než jsme se zorientovali a koupili ho tak bylo auto skoro naplno, takže jsme počkali ještě 5 minut a vyrazili směr Lyon, v blízkosti kterého je další Supercharger. Tam jsme dorazili pár minut po 14. hodině. Tady jsme si chtěli zajít na oběd, abychom co nejlépe využili čas potřebný k nabíjení, protože jsme měli před sebou 287 km dlouhý úsek po dálnici, kde na se rozdíl od Švýcarska neklade důraz na dodržování rychlosti tak jsem nechtěl riskovat a měl jsem v plánu nabít naplno. Jak se ale ukázalo tak tady žádná restaurace není. Nicméně v hotelu Ibis, před kterým Supercharger stojí, nám poradili, ať se podíváme do supermarketu přes cestu. Než se moje polovička stihla pokochat v enormním výběru zeleniny všeho druhu a než jsme si koupili nějaké pečivo tak bylo auto skoro nabito. Tak jsme sedli do auta a pustili se do jídla, co jsme nakoupili. Dřív než jsme dojedli, bylo opět auto plné.

Další zastávka měla být asi za necelé 3 hodiny v Aix-En-Provence, ale zácpa na dálnici způsobila, že se cesta protáhla o více než hodinu a při pokusu objet kolonu mimo dálnici jsem si zajel pár km navíc. Díky tomuto zdržení nás čekalo asi jediné nepříjemné překvapení. Supercharger je totiž v uzavřeném areálu servisního střediska Tesly a než jsme tam dorazili tak bylo středisko zavřeno. Nicméně na vratech byl francouzko-anglický nápis, že pokud potřebujeme nabít tak máme volat na uvedené bezplatné číslo. Na uvedeném čísle na mne mluvil automat ve Francouzštině a nejspíš mi oznámil, že mám zmáčknout nějaké číslo, abych se spojil s operátorem. Má nulová znalost Francouzštiny mne dostala do varu. Naštěstí nedaleko byl hotel kde mi po chvilce "manuálního" vysvětlování (poté co jsem jim na mobilu ukázal fotku onoho nápisu ze zavřených vrat), ochotná recepční vytočila uvedenou bezplatnou linku a po několika desítkách sekund poslouchání zmáčkla číslo 4 ... načež se ozval operátor, který již mluvil anglicky a nadiktoval mi kód pro otevření výše zmíněných vrat. Nechtěl jsem nic riskovat a pro jistotu jsme nabíjeli až 40 minut a teprv pak jsme pokračovali k "Hotel la Quietude" na pobřeží, který byl cílem naší cesty a ke kterému jsme dorazili se zbývajícím dojezdem přes 140km. Tento dojezd by sice v nouzi postačoval k návratu na Supercharger v Aix En-Provence, ale plán byl, že budeme využívat nejbližší Supercharger ve Frejusu, který byl cca 15km severně od hotelu.

Z původního plánu jezdit na výlety díky krásnému počasí skoro sešlo. Nakonec jsme si udělali v podstatě jenom jeden výlet k "Hostellerie Sainte-Baume". Je tam jeskyně kde se po Kristově smrti ukryla Marie Magdalena (doporučuji: místo je výjimečné nejen svým umístěním v horách, ale taky citelnou duchovní hloubkou otisklou v poutní jeskyni). Ale zpátky k tématu ... auto jsme nabíjeli podle původního plánu ve Frejusu kde je v těsně blízkosti dvoupozicového Superchargeru vinotéka, restaurace a hotel. Původně jsem měl v plánu tady nabíjet jak před výletem tak po něm. To abych se již před odjezdem domů nemusel zdržovat dalším nabíjením. Cestou na výlet byl Supercharger volný a než jsme si prohlédli vinotéku tak jsme měli nabito na celý výlet. Nicméně když jsme se vraceli tak tam stál tmavěmodrý Model S, s rodinkou s malými dětmi. Tento Supercharger je pouze dvoupozicový, takže když jsem připojil i naše auto tak nabíjelo pouze výkonem 35kW. Při takové rychlosti by nám plné nabití trvalo skoro 2 hodiny. Tak jsme raději pokračovali na hotel. Jednak jsem nechtěl zdržovat rodinku, která by nejspíš v přítomnosti druhé Tesly nabíjela taky pomaleji a zároveň jsem si říkal, že další den stejně pojedeme někam na oběd tak to spojíme s nabíjením a nebudeme se zdržovat "35kW pomalým" nabíjením. Tak jak jsem plánoval se i stalo a na druhý den jsme si zajeli na oběd do výše uvedené restaurace a než jsme poobědvali tak jsme měli plně nabito. Cestou jsme se zastavili na krásné pláži asi 4 km od Superchargeru. S ohledem k tomu, že další výlety jsme podnikali již jen na elektrokolech tak jsme auto až do odjezdu domů nemuseli nabíjet.

Cestou domů jsem chtěl ověřit, kolik kilometrů se dá reálně ujet za jeden den, tak jsme si přivstali a vyjeli jsme již po 6. hodině. Auto jsme měli z předešlého výletu nabito na 90%. Vyrazili jsme do Aix En-Provence, tentokrát jsme již měli kód k otevření brány a tím pádem jsme dali auto nabíjet bez zdržení. Počas nabíjení jsme se pustili do snídaně a dřív než jsme dojedli, dorazil do práce chlápek ze servisního střediska, když viděl, že tam nabíjíme tak nás pozval dál, nabídl nám kafe zdarma a umožnil zajít na toaletu. Než jsme se nazdáli bylo auto nabito a pokračovali jsme směr Lyon. V plánu bylo jet celou trasu maximální povolenou rychlostí, ale u "Avignon" se mi na dálniční křižovatce povedlo sjet z dálnice směrem na centrum a než jsem se stihl vymotat a najet zpátky tak jsem najel cca 10 km. Docela mne to štvalo, nejen protože jsem to vnímal jako zbytečné zdržení, ale taky jako ztrátu z dojezdu, která mi může na konci chybět. Nicméně když jsem se dostal zpět na dálnici, nasadil jsem svých 135km/h a doufal jsem, že se nechtěné zabloudění neprojeví příliš na dojezdu. Zhruba po hodině jízdy mi bylo jasné, že díky neustálému mírnému stoupání a vyšší rychlosti mi dojezd vychází s reservou pouhých pár kilometrů. Nechtěl jsem riskovat tak jsem raději zvolnil na 120km/h a tímto tempem jsem na další Supercharger dorazil s rezervou 26 km.

Jak jsem již psal předtím u tohoto Superchargeru je dle našich měřítek mimořádně dobře zásobený supermarket. Manželka toho chtěla využít a nakoupit jídlo domů. Než jsme nakoupili bylo auto nabito na skoro 90%, zůstali jsme ale ještě sedět v autě a asi za 10 minut, přijela další Tesla. Supercharger tam je dvoupozicový, takže měla kde nabíjet, ale my jsme měli nabito dost na to, abychom mohli vyrazit a nechtěl jsem jí zbytečně ubírat nabíjecí výkon tak jsme a vyrazili na cestu. Další zastavení již bylo ve Švýcarsku v Lully. Tam jsme si koupili rychlý oběd a sotva jsme dojedli tak jsme pokračovali směr Egerkingen. Ten byl vzdálen necelých 110 km, a my jsme již měli nabito na víc než 300km, takže jsme kvůli nabíjení vůbec nečekali. V Egerkingenu opět nabíjela jedna Tesla, ale jak jsem již psal tak na osmipozicovém Superchargeru jsme si nijak nepřekáželi. Poté co jsme zašli na toaletu a dali si kafe, jsme se vrátili k autu. Ta Tesla co tam předtím nabíjela, již byla pryč a nabíjela tam další. S ohledem k tomu, že jsem příští zastávku plánoval až v Německu tak jsem chtěl nabít co nejvíce, proto jsme ještě zůstali v autě a čekali asi 10-15 minut. Sotva jsme vyjeli tak jsme potkali přijíždějící červenou Teslu. V podstatě to byl jediný Supercharger kde jsme viděli víc než jeden Model S. Zajímavé mi přišlo, že navzdory tomu, že se nás tam v průběhu necelých 40 minut prostřídali 4 auta tak vlastně ani jednou nebyli obsazeny víc než 2 pozice Superchargeru najednou.

S ohledem k tomu, že se po Švýcarsku jezdí po dálnici striktně 120km/h, tak mi po příjezdu na Německé území zbývalo dost elektřiny. Využil jsem toho a hned za hranicemi jsem zrychlil na cca 170km/h. Provoz byl ale docela vysoký a poté co jsem několikrát musel kvůli kamionu brzdit pod 100km/h, jsem již raději zrychloval pouze na cca 150. To jsem na zpomalení většinou nepotřeboval brzdy a vystačil pouze s rekuperací. Tímto stylem jízdy jsem byl zanedlouho na Superchargeru "Aichstetten". Na osmipozicovém Superchargeru jsme nabíjeli sami. Protože následující plánovaná zastávka byla v 250km vzdáleném Regensburgu a počítal jsem s rychlejší jízdou po německé dálnici, tak jsem chtěl nabít co nejvíce a raději jsem počkal 20 minut navíc. Díky několika rychlostním omezením kvůli rozestavěné dálnici kolem Mnichova, jsme do Regensburgu dorazil o hodinu později než jsem původně odhadoval, ale zato mi v baterkách zbývalo elektřiny na 63km. Díky tomu by mi stačilo v Regensburgu nabíjet 10-15 minut. Nicméně už bylo po 11. večer a únava se pomalu hlásila, tak jsem se chvilku natáhl a zavřel oči, ať si odpočinou. Když jsem je za pár minut otevřel, měl jsem nabito na víc než 250km. Tak jsem bez jakéhokoli dalšího čekání vyrazil směr Heřmanova Huť, kde jsem v pensionu Pluto měl domluveno přespání s nabíjením. Dorazil jsem tam těsně před jednou v noci. Než jsem zalehl tak jsem zkontroloval počitadlo kilometrů a s uspokojením jsem konstatoval, že jsem za necelých 19 hodin ujel 1449km. Jinak řečeno: v reálných podmínkách (zabloudění, popojíždění v koloně, rozestavěná dálnice) jsem bez zbytečné publicity překonal český rekord v počtu elektromobilem ujetých kilometrů za 24 hodin.

Auto bylo ráno nabito na 100% a trasu Heřmanova Huť - Brno řídila manželka. Když jsme dorazili do Avion Shopping Park Brno, byla nabíjecí stanice obsazena Renaultem Fluenze. Kupodivu jsem tam potkal majitele a protože on nabíjí z obyčejné zásuvky a já využívám type2, tak jsme zkusili nabíjet oba najednou. Jak jsme ale zjistili, nabíjecí stanice PRE, která tam je nabíjení dvou vozidel současně nepřipouští. S ohledem k tomu, že majitel Renaultu předpokládal nabíjení několik hodin, tak jsem se přesunul na cca 9km vzdálené Brněnské letiště, kde jsem již bez problémů nabil na zbývající cestu.

Při této dovolené jsem celkem najel 4527km. Za elektřinu jsem zaplatil 10 EUR na Slovensku (pouze z vlastní dobré vůle) a zbytek nabíjení byl zdarma. Zkušenost z této cesty mi potvrdila, že po Evropě se Modelem S již teď dá jezdit skoro bez omezení a že si člověk skutečně nemusí lámat hlavu nad tím, kde nabije a kolik zaplatí za "palivo". Zatímco jsem mimo ČR najel přes 4000 km, tak jsem se ani jednou nedostal do situace, že bych neměl k dispozici volnou nabíječku. Navíc při 1449 km dlouhé cestě z Les Issambres do Heřmanove Huti, jsem dohromady potřeboval čekat kvůli nabíjení pouze 45 minut (ostatní prostoje bych měl i při použití spalováku). Nemohu si, tady odpustit poznámku ohledně vyspělosti infrastruktury u nás: pouze u nás v ČR, jsem při potřebě nabíjet na veřejné nabíjecí stanici odjížděl s nepořízenou, protože byl k dispozici jediný stojan a ten byl obsazen. Nemluvě o tom, že místo rychlonabíječky tam je pouze type2 = "inteligentní zásuvka".

Souhrn ujetých vzdáleností a příslušného nabíjení
Z Do	Ujeto	Zbývá	Doba nabíjení	Zdroj	Činnost doba čekání
Rožnov pod Radhoštěm Štúrovo	302km	>60km	přes noc	3x16A	spánek
Štúrovo Vídeň	224km	>130km	60min	SC	prohlídka Schönbrunn
Vídeň Salzburg	319km	37km	přes noc	3x32A	spánek
Salzburg St.Anton	257km	>90km	40min	SC	oběd
St. Anton Konstanz Zurich	213km	>120km	60min	3x32A	večeře
Zurich Egerkingen	66km	>130km	20min	SC	WC, kafe
Egerkingen Lully	109km	>180km	35min	SC	WC, drobný nákup 5 minut
Lully Vienne (Lyon)	272km	>70km	50min	SC	nákup jídla oběd v autě
Vienne Aix en Provence	291km	28km	45min	SC	večeře v autě 20 minut
Aix en Provence Les Issambres	118km	>140km	jsem v cíli
-------------------------------	--------	-------	-----------	-----	--------------------------
Les Issambres Aix en Provence	118km	>160km	40min	SC	snídaně v autě WC, kafe
Aix en Provence Vienne (Lyon)	293km	26km	50min	SC	nákup 10 minut
Vienne (Lyon) Lully	281km	44km	30min	SC	rychlý oběd
Lully Egerkingen	109km	>100km	35min	SC	WC, kafe 15 minut
Egerkingen Aichstetten	245km	58km	40min	SC	WC, kafe 20 minut
Aichstetten Regensburg	253km	>60km	20min	SC	WC, kafe krátký odpočinek
Regensburg Heřmanova Huť	151km	47km	přes noc	3x16A	spánek
Heřmanova Huť Brno	325km	40km	110min	3x32A	oběd + WC 60 minut
Brno Rožnov pod Radhoštěm	149km	81km	jsem v cíli

7, Jak koupit nový Model S ... možná až o 7 777 EUR levněji:

Pokud uvažujete o koupi Tesla Model S a "dotace" 2000 EUR je to co by Vám pomohlo v rozhodování tak Vám nabízím řešení. Pokud závazně objednáte svůj nový Model S do 31.10.2015, použitím následujícího odkazu: "Objednat Model S" tak od Tesly dostanete automaticky slevu 1000 EUR a s ohledem k tomu, že já dostanu od Tesly taky 1000 EUR za doporučení, tak Vám v zájmu podpory rozvoje elektromobility těch svých 1000 EUR vyplatím jakmile se Vámi složená kauce na auto stane nevratnou = den kdy získávám nárok na odměnu já.

A jak získat ten zbytek do celkové výše 7 777 EUR ?

Dalších 5 777 EUR Vám vyplatím v případě, že se Vás zájemců najde 10 a budete dotatečně rychlí abych se díky Vám stal prvním v Evropě, který získá Tesle 10 nových objednávek na Model S. Díky tomu totiž vyhraji soutěž co vyhlásila Tesla a prodejem této výhry získám sumu ze které Vám vyplatím výše uvedené peníze (tedy doufám, že mi po zdanění výhry tolik zůstane abych to mohl skutečně udělat). Žel podmínky jsou takové, že výhru získám pouze pokud budeme první .... takže hurá do toho. Neodkládejte na zítřek co můžete udělat dnes protože nabídka platí pouze pro prvních 10 z vás a pouze pokud budu první v Evropě :-)
V případě, že potřebujete znát více detailů napište mi na kontakt.
--------------------------------------------------------------------------
Pro zbývající zájemce doplňuji informaci, že norský nadšenec Bjørn Nyland již získal 10 reservací a tím získal výše zmiňovanou výhru, takže v zájmu korektnosti upozorňuji, že již mohu nabídnout pouze tu zaručenou část mé podpory to jest: 2x1000 EUR slevy co poskytne Tesla. Pokud k objednání použijete výše již uvedený odkaz: "http://ts.la/frantiek5020" dostáváte automaticky slevu 1000 EUR + Vám vyplatím těch 1000 EUR, které za prvních deset z Vás získám od Tesly já.

8, Model S review po dvou letech ... najeto 75 tisíc km:

má dotační akce na Model S strhla novou vlnu zájmu o Model S a mnoho z Vás se ptá na zkušenosti po delším provozu. Ačkoli mám pocit, že není o čem psát, tak alespoň odpovím na nejčastější otázky:

->Jak se projevuje stárnutí baterie?
Stručně: po dvou letech a více než 75 000 najetých km je úbytek kapacity cca 5%.
Podrobně: Dle toho co jsem našel na cizích fórech, tak stárnutí, které pozoruji, je trochu vyšší než průměr, který hlásí ostatní uživatelé ze světa. To jestli je to důsledek vysokého počtu maximálních zrychlení při předváděcích jízdách, které mají u mého auta hojné zastoupení, nebo jestli se jedná o statistickou odchylku na úrovni jednoho procenta, popřípadě za to může následující jev který tady popíšu, nechť posoudí odborníci.
Když jsem několik měsíců neměl delší cestu a nabíjel jsem pouze v malém intervalu mezi 60 a 80% tak mi auto při nabití na 100% hlásilo pokles typického dojezdu na 367km což by odpovídalo poklesu kapacity na 91.7% původní hodnoty. Když jsem se dotazoval v Tesle jestli to je v pořádku, tak mi řekli, že baterie je v pořádku ale, že díky tomu, že jsem již dlouho neměl dlouhou jízdu následovanou souvislým nabitím na 100% tak auto nemá jak zjistit skutečnou kapacitu baterie a proto zobrazuje nižší kapacitu. A skutečně, když jsem následně měl několik dlouhých jízd po kterých mi zůstalo v baterii pouze pár procent dojezdu a následně jsem jedním zátahem nabil do plna tak mi po každém takovém cyklu stoupla predikce typického dojezdu o několik kilometrů a po čtyřech cyklech již auto ukazovalo 379km (94.7%). Po mé poslední cestě Evropou, několika za sebou následujících hlubších cyklech a vícenásobném nabíjení na Superchargerech mi auto hlásilo dojezd 382km (95.5%)
Nicméně ani po této zkušenosti nedoporučuji trápit baterku zbytečným hlubokým cyklováním, nebo častým nabíjením na 100%, protože jak jsem psal výše jedná se pouze o predikci dojezdu a pokud auto jednou do měsíce necháte plně dobít tak se reálný dojezd uvedeným hlubokým cyklem nezmění, pouze se zpřesní odhad auta kolik má energie v baterce.

->Stalo se, že by jste ráno neměl auto dostatečně nabité?
Stručně: Ne, ale jednou tomu moc nechybělo.
Podrobně: Byl jsem u známého na návštěvě a večer jsem dal auto nabíjet. Dle jeho doporučení jsem nastavil 16A, s tím, že zásuvka je jištěna 16A barák má jištěn 25A. Naštěstí jsme si ještě vykládali když najednou blackout. Jak jsme za chvilku zjistili tak se aktivací noční sazby aktivoval i bojler, který si chtěl vzít taky 16A, což ve spolupráci s tím co si brala Tesla již přetížilo hlavní jistič. Řešení bylo jednoduché stačilo nabíjecí proud Tesly nastavit pod 9A a jistič pak již v pohodě zvládl obě zátěže najednou. Od té doby když nabíjím na cizím místě kde nevím jaké mám rezervy v jištění tak nastavuji nejnižší nabíjecí proud, který mi zajistí, že auto bude cca hodinu před plánovaným odjezdem nabito. Většinou si vystačím proudem do 12A a od té doby se mi nestalo, že by jištění vypadlo.

->Jaká je poruchovost a jaké máte zkušenosti se servisem?
Stručně: bez vážnějších poruch. Servis zdarma odstraňuje i "vady" o kterých jsem nevěděl.
Podrobně: Teslou doporučený interval pro garanční prohlídky je 20.000 km a ačkoli to není povinné tak na garančky jezdím. Jednak mám jistotu, že auto je i po hardwarové stránce aktuální a zároveň mám pocit, že tím podporuji Teslu v jejím snažení. Odměnou mi je, že po každé návštěvě si připadám, že odjíždím v novém autě. Nejenže auto vždy umyjí a vysají, ale zatím mi pokaždé něco doplnili nebo vyměnili navzdory tomu, že jsem se pokaždé domníval, že závady které hlásím jsou nepodstatné drobnosti.
Při první garančce mi namontovali titanový štít pro ochranu baterií, opravili nabíjecí proud na 32A a vyměnili pouzdro klíče. Kromě toho jsem si zaplatil za výměnu čelního skla, které mi prasklo kvůli odletujícímu kamínku.
Při druhé garančce mi vyměnili stykač uvnitř hlavní baterie (kvůli snížené spolehlivosti začali používat jiný typ tak ho starším vozům vyměňovali preventivně v rámci garance), doplnili stínění pod displejovou jednotku aby nebylo přehrávání audia rušeno mým mobilem, který občas pokládám do kastlíku pod displejem. Při třetí garančce mi vyměnili střešní okno (já jsem s ním sice neměl potíže, ale protože u některých uživatelů se někdy okno nedovřelo tak změnili zavírací mechanizmus a preventivně měnili všem se starým mechanizmem). Navíc mi vyměnili i pouzdro druhého klíče (na klíči jsem ještě nepozoroval žádnou degradaci, ale výměnu odůvodnili tím, že starý typ pouzdra po nějaké době praskal kolem tlačítka).
Připomínám, že moje auto je z první várky dodané do Evropy a nedostatky, které u něj Tesla řešila doplněním, nebo výměnou dílů se u současné sériové produkce již nevyskytují a osobně považuji jejich výměnu za důkaz zodpovědného přístupu Tesly ke svým zákazníkům. Prostě je to daň za to, že jsem jedním z prvních uživatelů a užívám si auto o dva roky déle než ti co ho objednají až teď s vychytanými mouchami :-).

->Je elektromobil bezpečný pro chodce při své tichosti:
Stručně: po 4 letech používání elektromobilů tvrdím, že je.
Podrobně: Dle mých osobních zkušeností je tento "problém" zveličován hlavně těmi co elektromobilem nejezdí. Ano, už se mi stalo, že mi při jízdě krokem chodec vstoupil do cesty popřípadě neuhnul, když jsem jel za ním. Ale nikdy tím nevznikla situace, která by mohla kohokoli ohrozit. K tomuto jevu stejně dochází pouze, když se jede krokem po čistém rovném povrchu (například podzemní parkoviště obchodních domů) a jsem přesvědčen, že kromě menšího zdržení auta u toho nic nehrozí.
Je pravda, že jsem zpočátku i cyklisty míjel o dost opatrněji než se spalovákem, ale pak jsem zjistil, že jakmile jedu 20 a víc km/h tak cyklisté i choci již slyší hluk odvalujících se kol (pokud mne neslyší tak by neslyšeli ani moderní spalovák). V podstatě můžete udělat jednoduchý test jakýmkoli moderním spalovákem. Postavte se na kraj silnice a nechte kolem sebe jezdit někoho rozdílnými rychlostmi a pokuste se (nejlépe se zavřenými očima) určit, jaký zvuk vlastně slyšíte. Pravděpodobně zjistíte, že když se auto blíží konstantní rychlostí nad 20 km/h tak slyšíte prakticky pouze kola, popřípadě ve vyšší rychlosti aerodynamický hluk a motor uslyšíte až když se auto vzdaluje a míří na Vás výfukem.
Samozřejmě pokud auto prudce zrychluje a motor řve tak je spalovák slyšet o hodně víc ... nicméně pokud někdy budete mít možnost stát pár kroků od Tesly (nejlépe ve směru jízdy) když řidič dupne na pedál, tak Vás to možná vyleká víc než ten spalovák. Pneumatika v plném záběru na hranici smyku totiž vydává charakteristický zvuk, který je částečně slyšet například na tomto videu: https://youtu.be/b9FVjkPiyI0?t=8s. A to se ta Tesla vzdaluje ... představte si, že jede směrem k Vám a ten zvuk sílí místo aby slábl.
V Tesle sice nejde pustit varovný zvuk pro chodce, ale pokud o varovné zvuky moc stojíte tak si stačí pustit jalékoli přehrávání. Například tím, že si mezi oblíbené audiozáznamy zařadíte nahrávku klapotu konských kopit, nebo zvonění tramvaje, můžete kdykoli třemi tuknutími na obrazovce své okolí obšťastňovat originálním varováním pro chodce :-)

->Co považujete za největší přednost auta?
Stručně: to, že to jezdí na elektřinu :-)
Podrobně: Když k vlastnostem auta přidám, že si elektřinu na jeho provoz minimálně z 50% vyrobím na vlastní střeše už bych možná ani nic dalšího nepotřeboval, ale je toho víc. Rychlost a přesnost reakce vozu na náhlou změnu situace zásadně ovlivňuje bezpečnost. Okamžitá reakce na akcelerační pedál poskytuje další dimenzi bezpečnosti a v situaci kdy jste ve spalováku odkázán pouze na brzdění tak tady máte možnost z nebezpečné situace vypadnout pouhým dupnutím na plyn.
Nejlépe to asi vystihuje příhoda z dubna 2015, když jsem po delší době opět řídil spalováka. Bylo to BMW pětkové řady a v situaci když byl před námi dlouhý volný úsek jsem pozvolna začal předjíždět auto, které jelo cca 70 km/h. Byl jsem skoro vedle něj když se na v dálce objevilo protijedoucí auto. Reflexivně jsem sešlápl plyn na podlahu abych urychlil předjíždění ... následovala asi nejdelší vteřina mého života. BMW sice začalo zvedat otáčky, ale protože zároveň podřazovalo tak se nějakou dobu skoro nic nedělo, nakonec motor zabral a nastoupilo zrychlení odpovídající této kategorii aut. Předjíždění jsem nakonec dokončil s bezpečnou rezervou, ale to co jsem v té vteřině cítil asi nezapomenu do konce života.
S tím, že auto jezdí na elektřinu přímo souvisí i další důsledek, který jsem si donedávna neuvědomoval a tím je chybějící pach oleje a benzínu v garáži. Uvědomil jsem si to až přednedávnem kdy v garáži mladší syn na pár dnů zaparkoval svou staručičkou E30, aby trochu poléčil rezivějící karoserii. Byl to zajímavý pocit, protože až když tam to auto stálo tak se mi jasně vybavilo, že v minulosti jsem tyto pachy v garáži považoval za tak samozřejmé, že jsem je vůbec nevnímal.
Obtížně lze popsat příjemný pocit z toho, že poslední dva roky jsem ani jednou nebyl u benzínky, za účelem tankování a nebýt tělesných potřeb tak bych tam asi nezastavil vůbec.

->Co se Vám na autě nelíbí?
Stručně: hlučnost 21" kol a cena za pneumatiky.
Podrobně: Připouštím, že interiéry evropských konkurentů jsou v této cenové hladině preciznější, ale v porovnání s auty které jsem měl před Teslou je to absolutní bomba a nestěžuji si. Z počátku jsem sice postrádal úložné prostory ve dveřích, nicméně po chvíli jsem si zvykl a nejenže už mi nechybí, ale kabina působí mnohem uklizenějším dojmem než v LEAFu, který kastlíky ve dveřích má.

9, Model S zkušenosti ... cestování po Evropě 2:

Přiznávám, že když jsem minulý rok uveřejňoval článek o své cestě s Modelem S do jižní Francie tak jsem si myslel, že to bude jediný článek co na téma cestování s Modelem S napíšu, ale ohlas na první článek byl velice pozitivní a proto když mi minulý týden přišla pozvánka na eTourEurope 2016 rozhodl jsem se zveřejnit taky svůj zážitek z letošní eTour v naději, že inspiruji další nadšence, kteří upřednostní osobní zážitky před zprostředkovanými a využijí mnou nabízené slevy 2000€ na koupi nového Modelu S, popřípadě možnost výhodné registrace na eTourEurope 2016. Obojí totiž platí jíž pouze do konce tohoto měsíce (pokud nevíte jak na to klidně mi napište na kontakt).

V úvodu upozorňuji, že jsem jel pouze část trasy eTourEurope 2015 a proto moje cesta popisuje trasu: Rožnov - Mělník - Praha - Bratislava - Budapešť - Vídeň - Krems - Rožnov.

Tato cesta vyčnívá z běžného cestování tím, že se jednalo o propagační jízdu na, které měla být většina nabíjecích zastávek zastřešena místními ogranizacemi a doba potřebná k nabíjení se měla využívat k rozpravě, reportážím a focení. Jak už ten úvod napovídá nebylo tomu vždy tak a naši cestě občas nechyběl náboj průkopníků a navzdory navigaci a "znalosti" GPS souřadnic jednotlivých bodů setkání jsme se několikrát ztratili, nicméně možná právě proto tato cesta ukazuje, že s Teslou se dá v pohodě cestovat i bez velikého plánování ... ale pěkně popořádku.

Cestu jsme spolu s manželkou chtěli pojmout jako pohodový víkendový výlet. Z domu jsme směr Mělník odjížděli před devátou s plnou baterkou. S ohledem k tomu, že hlavní peloton eTour měl do Mělníka dorazit až kolem 15. hodiny tak jsem nijak nespěchal. Naše první zastávka byla v Praze v OC Černý most, kde jsem vysadil manželku ať může strávit odpoledne s naší dcerou, která studuje v Praze. Toto asi 15 minutové zastavení jsem využil k nabíjení i když jsem si myslel, že to nepotřebuji, ale zkušenost elektromobilistu říká: "můžeš-li nabíjet aniž by tě to zdrželo tak nabíjej" :-)

Do Mělníka jsem měl v plánu dorazit kolem 13. hodiny, abych na náměstí včas zpřístupnil nabíjecí body pro místní elektromobilisty, ať se stihnout nabít dřív než dorazí hlavní peloton eTour. Ovšem díky rozkopané silnici a objížďce jsem na náměstí v Mělníku dorazil s půlhodinovým zpožděním a zbývajícím dojezdem 24km. Tam mne již vítal vysmátý předseda APEL (původní název "Elektromobily o.s."), který zajišťoval nabíjení v Mělníku a nabíjecí body již stihl zpřístupnit.

Můj původní plán byl, že se přidám k hlavnímu pelotonu včetně nočního nabíjení a spaní, ale jak se ukázalo tak organizátoři eTour díky informačnímu šumu s ničím takovým nepočítali. Proto jsem, zatím co se mi auto nabíjelo, přes jeho internetové připojení vyhledal několik penzionů na trase do Bratislavy a už v druhém z nich (Lednice - Černý Jezdec) se mi povedlo telefonicky domluvit noční nabíjení přes 3 fázovou zásuvku. Pro neznalé doplňuji, že to noční nabíjení jsem si nezajišťoval kvůli tomu, že by byl problém přejet s Modelem S z Prahy do Bratislavy jedním zátahem, ale kvůli tomu abych mohl v Bratislavě místo nabíjení raději udělat několik předváděcích jízd. Ostatně v Brně je již nyní k dispozici několik CHAdeMO rychlonabíjecích stanic. Poté co jsem si zajistil nocleh jsem se přidal k ostatním elektromobilistům, kteří návštěvníkům odpovídali na dotazy kolem elektromobilů.

Po asi hodince nabíjení jsem měl dost elektřiny abych mohl udělat pár předváděcích jízd. Díky tomu jsem svezl mimo jiné například, novomanžele i s panem starostou co je pár minut před tím oddal.

Kolem 17. hodiny jsem se po skupinovém focení rozloučil s účastníky hlavního pelotonu s tím, že se zase potkáme v Bratislavě a odjel jsem do Prahy, kde jsem chtěl nabít a vyzvednout manželku. Dle doporučení jednoho "elektromobilistu" jsem si to namířil k sídlu PRE kde mělo být zaručeně fungující CHAdeMO, ale když jsem ani po 10 minutách bloudění a vyptávání se nemohl najít žádnou nabíječku tak jsem nakonec zavolal na číslo člověka z PRE, který má na starosti nabíjecí infrastrukturu. Jak jsem se záhy dozvěděl rychlonabíječka byla z uvedeného místa odstraněna a hledá se pro ni nové lepší umístění. Po tomto, v zemi české, naprosto nečekaném zvratu :-) jsem si to namířil k sídlu ABB, kde měla být další CHAdeMO nabíječka a dle informací na internetu dokonce zdarma. Přiznávám, že na základě zkušeností z minulosti jsem tam jel s nedůvěrou protože to co je zdarma bývá buď nefunkční, nebo obsazené. Když jsem tam přijel tak jsem ji našel v prostoru za závorou. Nenechal jsem se tím odradit a zazvonil jsem na zvonek s označením recepce. Z chrčícího repráčku se mi ozval ženský hlas, kterému bylo sotva rozumět. Představil jsem se a řekl, že jdu nabíjet, načež se závora zvedla. Po připojení se na nabíječku jsem zavolal manželce kde jsem, a domluvili jsme se, že než nabiji přijedou i s dcerou za mnou. Pak jsem ještě zavolal do penzionu, že přijedu až po 22. hodině. Na hlase paní domácí jsem sice poznal, že ji to neudělalo radost, ale bez náznaku nespokojenosti slíbila, že na nás počká.

O pár minut později jsem vyrazil naproti manželce k nejbližší stanici metra, ať mne nemusejí s dcerou hledat. Když jsme se po asi 3/4 hodině vrátili k autu zbývalo už jen pár minut nabíjení a mohli bychom vyrazit směr Lednice. Zrovna jsem začal uvažovat, jestli mám jít na recepci, nebo opět jen zazvonit při odjezdu. Vtom přišla rozhněvaná paní recepční, že jakým právem tady nabíjím. Její bojový přístup mne docela zaskočil a když jsem řekl, že na internetu je uvedeno, že je zde nabíjení zdarma, tak jsem měl dojem ze vybuchne. Na její dotaz kdo konkrétně mi dovolil tady nabíjet, jsem si vzpomněl na jméno člověka z ABB se kterým jsem před necelým rokem jednal o zakoupení CHAdeMO nabíječky a který tehdy v rámci jednání uvedl, že jejich CHAdeMO mohu kdykoli vyzkoušet před jejich sídlem v Praze. Vyslovení tohoto jména (které tady záměrně neuvádím) mělo zázračný efekt a s paní se dalo najednou normálně mluvit. Abych ji uklidnil, že nejsem zloděj dal jsem ji svou vizitku a řekl ať si na ni poznačí taky mou SPZ.

Než se vše vyjasnilo tak se nám auto nabilo víc než bylo nutno, takže jsme se rozloučili s dcerou a vyrazili směr Lednice. (Jak jsem si později u výše nejmenovaného ověřil uvedená stanice skutečně není určena pro širokou veřejnost.)

Po příjezdu do penzionu jsem zaparkoval v garáži, která byla pouze o pár centimetrů delší než náš Model S. Poté co jsem auto připojil na 5-ti kolik 3x32A, jsem nechtěl riskovat, že by současný odběr nějakého většího spotřebiče vyrazil hlavní jistič, tak jsem pro jistotu nabíjecí proud omezil v autě na 12A. Dělal jsem to s vědomím toho, že do rána se auto stejně stihne nabít do plna.

Další den jsme chtěli vyjet tak abychom na setkávacím místě eTour: "Slovenské Národné divadlo" byli v devět. Proto jsem hned ráno vyrazil do místní samoobsluhy abych nakoupil na snídani i na cestu. Zrovna jsem vybíral rajčata, když se mi ozval telefon. Byl to elektromobilista z Ostravy, který se taky vydal se svým Peugeotem iOn na setkání s eTour a dojel pouze po mou rychlonabíjecí stanici ve Valašském Meziříčí, která tehdy poprvé selhala. Žel ani po několika telefonátech, kdy jsem dělal prostředníka mezi dodavatelem nabíjecí stanice a elektromobilistou se stanici nepovedlo zprovoznit. Vedlejším efektem tohoto selhání bylo, že jsme směr Bratislava vyrazili o 1/2 hodiny později než bylo v plánu a iOn z Ostravy na setkání s eTour nedorazil vůbec. Jak se ale ukázalo, tím naše trable neskončily.

Když jsme kolem půl desáté dorazili k Národnímu divadlu, tak tam nikdo nebyl a taxikář, kterého jsem se ptal nejenže o žádném srazu elektromobilů nevěděl, ale podle toho jak reagoval tak viděl elektromobil poprvé. Když jsme nikoho nenašli tak jsme si řekli, že nejspíš bylo myšleno staré Národní divadlo. Tak jsme přejeli k němu. Když jsem po chvíli váhání vjel do pěší zóny tak jsem přitáhl pozornost jednoho turistického průvodce, který mi věnoval chvilku a ochotně mi vysvětlil, že tam určitě sraz elektromobilů nemůže být. Napadlo mne, že na oficiálních stránkách eTour byly i GPS souřadnice míst setkání. Opět jsem využil internetové spojení našeho auta (které funguje v celé Evropě) a GPS souřadnice jsem našel. Jak jsem po jejich zadání zjistil ukazovali na místo kde jsem mluvil s tím taxikářem. Když jsme se tam vrátili a taxikáře přesvědčili, že někde tady to musí být tak nám poradil ať se podáváme na cca 200m vzdálené parkoviště. Tam jsme skutečně našli tři elektromobily a informační stánek eTour. O to větší bylo mé překvapení když mne při vystupování z auta jeden z organizátorů oslovil "Vy musíte byť pán Kubiš" a zdvořile mi nabídl občerstvení. Když jsem odmítl tak se ještě zeptal jestli potřebuji nabíjet. Když jsem odpověděl, že zatím to není nutné, tak se nesměle zeptal jestli bych svezl nějaké vážené hosty. Když jsem řekl, že proto jsem tady, neskrýval své nadšení a následovalo několik předváděcích jízd. Po asi hodině vození jsem zaregistroval, že dorazil holandský Model S, který soutěžil v rámci eTour s druhou Teslou z Německa. To jsem ještě neznal pravidla soutěže tak jsem se podivoval proč nedal své auto nabíjet. O to víc mne překvapilo když na otázku kdy má v plánu pokračovat směr Budapešť, odpověděl, že asi za půl hodiny. Dalším překvapením bylo když na otázku jestli můžeme jet společně, odpověděl, že určitě, ale že on jede závod takže pojede pomalu ... to už jsem začínal pochybovat o své angličtině :-). Nicméně nechtěl jsem se ztrapňovat svou neznalostí soutěžních pravidel, tak jsem do toho nevrtal a šel jsem dát naše auto nabíjet.

Po zhruba 1/4 hodině jsem se k němu vrátil a vyzvídal jak má zajištěno spaní a nabíjení v Kremsu. Za chvilku mi už z obrazovky svého Modelu S diktoval adresu a telefonní číslo hotelu a ujistil mne, že u místní univerzity se najde nabíjení i pro mne. Když jsme se loučili ještě mi zopakoval, že ať nespěchám s odjezdem, že v Budapešti bude dlouhá zastávka a že tam bude dost Tesel a že tady jsem vzácnější. Zůstal jsem až do doby než začali přijíždět první elektromobily hlavního pelotonu. To už jsem měl nabito na 90% a bylo mi jasné, že se na 220km dlouhé cestě do Budapešti nebudu muset nijak omezovat, tak jsem po zkušenosti z minula zrovna zadal GPS souřadnice z webu eTour. Když jsem se 110km dojezdu dorazil na zadané souřadnice nestačil jsem se divit ... bylo to parkoviště u nádraží narvané tak, že jsem měl co dělat abych se na něj vůbec dostal, ale po elektromobilech ani stopy. Když jsem se ptal náhodných kolemjdoucích na eTour, nebo na setkání elektromobilů tak nikdo o ničem nevěděl. Po chvíli bloudění po okolí jsem zavolal na číslo organizátora eTour, který mi nadiktoval nové souřadnice GPS. Ty ukazovali na nedalekou budovu. Než jsem stihl pochopit, že se jedná o více patrové parkoviště, zastavil se u našeho auta mladík, který se mne zeptal jestli nehledám setkání Tesel. Když jsem potvrdil, že ano vysvětlil mi kde je najdu.

V cíli mne čekalo příjemné překvapení. V horním patře obrovského parkoviště byly desítky elektromobilů všech značek a minimálně polovina z nich byly Tesly. Sotva jsem připojil auto na nabíjení už se mi anglicky přimluvil chlápek co se představil jako vedoucí maďarského Tesla-clubu. Docela jsem ho překvapil když jsem odpověděl maďarsky, že já jsem pro změnu vedoucí českého Tesla-klubu. Když jsme přišli k jeho autu aby mi dal vizitku tak jsem zjistil nejenže má stejnou Signature red jako já, ale jeho VIN je hned po mém. Když jsem ho na to upozornil tak jsme záhy zjistili, že jeho Model S je 201. v Evropě zatímco ten můj je 200. a on vyzvedl svoje auto jen pár dnů po mně. Někomu se může zdát, že je taková informace nepodstatná, ale já jsem až do té doby pochyboval jestli Tesla skutečně dodržovala pořadí rezervací.

Zbytek setkání v Budapešti proběhl standardně = hromada dotazů, nevíra, že to jde nabíjet z obyčejných zásuvek a v neposlední řadě fascinace tichostí a zrychlením.

Směr Vídeň jsme vyrazili asi o hodinu poté co odjel holandský a německý tým. O to větší bylo naše překvapení když jsme Holanďany dojeli na periferii Vídně. Pak jsme jeli v tandemu až k Superchargeru, kam jsem já dorazil se zbývajícím dojezdem 16km. Když jsem se Holandského řidiče ptal jaký mu zbýval dojezd, s pobavením řekl mínus šest. Když jsem vyjádřil obdiv nad jeho odvahou tak se smíchem prohlásil, že to nic není, že nejhorší co zažil bylo minus patnáct. Sotva nám stihl povykládat jak vyzrál nad německým týmem a už pokračoval do Kremsu. My jsme se pustili do večeře co jsme si předtím koupili na benzínce a než jsme dojedli tak se auto stihlo nabít na 270km. Zrovna jak jsme odjížděli tak dorazil německý tým s bílou Teslou, jenom jsme jim zamávali a pokračovali směr Krems.

Do Kremsu jsme dorazili dost pozdě takže jsme již na slavnostní gala večeři nešli. Jenom jsme se ubytovali a zalehli spát. Ráno jsem před snídaní připojil auto na zásuvku 3x32A. Po snídani jsme se rozloučili s účastníky eTour, kteří pokračovali směr Linz. Další program jsme neměli a auto bylo nabito tak jsme vyrazili na projížďku městem. Při tom nám vydatně pomáhala navigace v autě, kterou jsem přepl na leteckou mapu a při maximálním rozlišení jsme snadno našli vše co se nám z ptačího pohledu zalíbilo.

Po asi hodince ježdění jsme vyrazili směr Rožnov pod Radhoštěm. Cestou jsme se už jenom zastavili na nabíječce u Ikea v Brno, kde se nám za dobu než jsme stihli poobědvat, nabilo dost abychom s rezervou dorazili domů.